Hirošima

Anotace

„Svědomí“ je emocionální projev – vidění – vyjádřené symbolickým tancem v expresionistické choreografii Luboše Ogouna na hudbu W. Bukového. Základním problémem je beznadějný zápas letce, který svrhl první atomovou bombu na Hirošimu, s jeho svědomím a se společností, která ho glorifikuje za jeho protihumánní čin. Tento balet vychází ze zodpovědnosti vyburcovat lidstvo k energickému protestu proti válce a atomové smrti.
(originální text z pogramové karty)

Libreto[1] k baletu Hirošima (Svědomí / Rozkaz ) napsal Vladimír Vašut:

Studená betonová plocha letiště. K nehybné řadě pilotů přichází Generál. Vybírá letce pro náročnou akci, pro svržení atomové bomby na Hirošimu. Jeho volba padne na X, který hrdě vystupuje z řady. Na jeho místo, do mezery mezi piloty, se postaví jeho Svědomí. Marně se snaží X zadržet, ten je opojen vidinou slávy. Na pokyn Generála přinášejí vojáci A-bombu. Mezi X a A-bombu se staví Svědomí. Odehraje se krátký zápas, v němž je svědomí poraženo. X startuje s A-bombou, aby vyplnil hrůzný rozkaz.

Pokojné, nic netušící město. Živý pouliční ruch přeruší hlas sirény: nálet. Vypukne panika, lidé hledají úkryt. Exploze, atomový hřib stoupá nad Hirošimu. Danse macabre A-bomby, ničící všechen život. Triumf smrti, proměňující lidi ve stíny.

Letištní kasino. Slaví se velký vojenský úspěch a „hrdinský čin“ letce X. Vznešená společnost se raduje ze zániku Hirošimy. X je středem zájmu a obdivu. Generál ho dekoruje vysokým vyznamenáním. Slavnost vrcholí projekcí filmu o zničení Hirošimy. Ohromený X němě přihlíží. Teprve nyní si uvědomuje, jakou zkázu způsobil. Po jeho boku se objevuje jeho Svědomí. X si strhává vyznamenání z hrudi a háže je Generálovi pod nohy. Společnost je pohoršena.

X je sám. Jeho duševní krize vrcholí. Ve svých zjitřených představách vidí všude kolem sebe hirošimské oběti, plazí se k němu ze všech stran, vztahují k němu své ohořelé ruce. X je zoufale rozhání, až osamí se svým Svědomím. Marně s ním zápasí, nakonec klesá pod tíhou výčitek.

X se stává „společensky nebezpečným“. N povel Generála přicházejí lékaři. Snaží se oddělit od X jeho svědomí, aby mohl zapomenout. Jejich snaha je marná. Svědomí je silnější. X se nedá podplatit ani umlčet. Kruh mocných tohoto světa se kolem něho zužuje. X je likvidován a Generál se svou suitou farizejsky truchlí nad jeho mrtvolou. Nad tou se ale pojednou vztyčuje Svědomí a ti, kdož jsou zodpovědni za smrt tisíců nevinných lidí, před ním prchají v panické hrůze.

[1] Vašut, V., Brodská, B.: Svět tance a baletu, Praha: AMU, 2004, str. 70.

Obsazení

Svědomí: Marta Synáčková
Letec: Karel Janečka / Petr Koželuh
Lékaři: Ivan Krob / Petr Koželuh, Jiří Merta / Karel Hruška
Piloti: Petr Koželuh, Jiří Merta, Petr Vondruška, Vladimír Klos

Oběti:
Věra Koželuhová (Hradilová)
Marcela Černačová (Tomaierová, roz. Brucknerová)
Marta Cvejnová (Bursáková)
Helena Richterová
Jana Chábová (Klocová)

Nicole Helen Nogaret
Rozina Kamburová
Silvie Jarošová
Helena Pejšková
Jana Lipovská
Jana Chábová (Klocová)
Blanka Modrá
Ivana Pavlová

Petr Koželuh
Petr Vondruška
Jiří Merta
Vladimír Klos
Jiří Halamka
Ivan Krob
Karel Hruška
Jiří Vrzal
Miroslav Vilímek

Společnost:
Marta Cvejnová (Bursáková)
Helena Pejšková
Blanka Modrá
Marcela Černačová (Tomaierová, roz. Brucknerová)
Helena Richterová
Silvie Jarošová
Petr Koželuh
Petr Vondruška
Jiří Merta
Vladimír Klos
Miroslav Vilímek

Ivan Krob
Karel Hruška
Jiří Vrzal

Fotografie

Hirošima (Marta Synáčková, Karel Janečka), pohlednice z roku 1965

Hirošima (Jiří Halamka, Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU

Hirošima (Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU

Hirošima (Marta Synáčková a Karel Janečka, lékaři Petr Koželuh, Jiří Merta), foto z katalogu

Hirošima (Marta Synáčková a petr Koželuh), foto z katalogu

Hirošima (Marta Synáčková s tanečníky), foto z katalogu

Hirošima (Karel Janečka), foto z katalogu

FOTO:
Hirošima (Karel Janečka), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková s tanečníky), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková a petr Koželuh), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková a Karel Janečka, lékaři Petr Koželuh, Jiří Merta), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU
Hirošima (Jiří Halamka, Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU
Hirošima (Marta Synáčková, Karel Janečka), pohlednice z roku 1965

Hirošima – programový leták

Ohlasy

„Hirošima – příběh letce zmítaného svědomím – ukazuje vývoj Ogounův od doby, kdy pře půl druhým rokem tento balet inscenoval v Brně jako první choreograf u nás. Jen ve scéně oslavy „vítězství“ objevuje se určitá popisnost, je to však z velké části opět vinou kostýmů, které zabíhají do podivných konkrétních detailů. Naproti tomu scéna řešená světly (s velkým reflektorem obráceným v závěru do publika) je stylově jednotná a je také velmi působivá.“

Paseková, D.: Střízlivý začátek, Kulturní tvorba, 19. 11. 1964, č. 47/1964, s. 12.

„Taneční dialog, který se mezi Letcem (K. Janečka) a jeho Svědomím (M. Synáčková) rozvíjí, je interpretačně i choreograficky přesvědčivou psychologickou studií, která ovšem neulpívá v podružných detailech, ale přerůstá v závažnou a výstražnou pointu obecného významu.“

Pokorný, F. (pný): Balet v pohybu, Mladá fronta, 18. 11. 1964.

„Konflikt Letce a jeho Svědomí ještě víc zkoncentroval a přizpůsobil komornímu formátu Divadla na Fidlovačce. Zdá se však, že ještě v plné míře nedomyslel úvodní část baletu, stejně tak i scénu oslavující Letce hrdinu. Zatímco dialog Letce a jeho Svědomí je choreograficky i režijně takřka bez kazu.“

Pokorný, F.: Ogoun, Šmok, Fidlovačka, Taneční listy, roč. 3, č. 1/1965, s. 1.

„Výstavním kusem repertoáru (Baletu Praha) je Ogounova strhující, energická a dynamická, silně obrazivá verze Podivuhodného mandarína (který u něj není žádným mandarínem, ale svého druhu super-sportovcem), ale také jeho interpretace hirošimského baletu Svědomí upoutává pochopením a silnou formou, skrze něž se v působivých vizuálních scénách zmocňuje námětu, který jinak není ideální k tanečnímu ztvárnění. Jestli je Ogoun silným, živelným, se vším hotovým choreografem, pak Šmok je jeho jemnějším, citlivějším partnerem, který jemněji modeluje a je hudebně subtilnější, (…) a je obdařen také zřídka se vyskytujícím choreografickým smyslem pro humor. Je bez diskuze, že oba choreografové patří k nejplodnějším autorům své generace! Tam, kde Béjart už dlouho přešlapuje na místě, šli oni dál a přivedli baletní umění k nové podstatě.“

Koegler, H.: Ballett in Prag, Stuttgarter Zeitung, 3. 11. 1965, č. 255, volný překlad.

„V takovémto druhu baletů, které se vzdalují klasické technice a jsou více ovlivněny gymnastikou, spočívá síla souboru. Svědomí bude patřit k dílům s trvalou platností, která vystihují poválečnou dobu, jako jakési pokračování Zeleného stolu Kurta Joose (1932): V něm byla válka politiky rozpoutána, tady se skrze atomový útok odehrává její smrtící závěr.“

(MW): Auf der Suche nach neuen Möglichkeiten im Bühnentanz, Tanges Anzeiger, 3. 10. 1966.