Obrázek

Balet Praha

Hirošima

13.11.1964, Hudební divadlo v Nuslích

Více

Anotace Obsazení Fotografie Ohlasy

„Svědomí“ je emocionální projev – vidění – vyjádřené symbolickým tancem v expresionistické choreografii Luboše Ogouna na hudbu W. Bukového. Základním problémem je beznadějný zápas letce, který svrhl první atomovou bombu na Hirošimu, s jeho svědomím a se společností, která ho glorifikuje za jeho protihumánní čin. Tento balet vychází ze zodpovědnosti vyburcovat lidstvo k energickému protestu proti válce a atomové smrti.
(originální text)

FOTO:
Hirošima (Karel Janečka), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková s tanečníky), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková a petr Koželuh), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková a Karel Janečka, lékaři Petr Koželuh, Jiří Merta), foto z katalogu
Hirošima (Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU
Hirošima (Jiří Halamka, Marta Synáčková), foto Miroslav Mirvald/archiv IDU
Hirošima (Marta Synáčková, Karel Janečka), pohlednice z roku 1965

Hirošima – programový leták

Hirošima – příběh letce zmítaného svědomím – ukazuje vývoj Ogounův od doby, kdy pře půl druhým rokem tento balet inscenoval v Brně jako první choreograf u nás. Jen ve scéně oslavy „vítězství“ objevuje se určitá popisnost, je to však z velké části opět vinou kostýmů, které zabíhají do podivných konkrétních detailů. Naproti tomu scéna řešená světly (s velkým reflektorem obráceným v závěru do publika) je stylově jednotná a je také velmi působivá.

Paseková, D.: Střízlivý začátek, Kulturní tvorba, 19. 11. 1964, č. 47/1964, s. 12.

Taneční dialog, který se mezi Letcem (K. Janečka) a jeho Svědomím (M. Synáčková) rozvíjí, je interpretačně i choreograficky přesvědčivou psychologickou studií, která ovšem neulpívá v podružných detailech, ale přerůstá v závažnou a výstražnou pointu obecného významu.

Pokorný, F. (pný): Balet v pohybu, Mladá fronta, 18. 11. 1964.

Konflikt Letce a jeho Svědomí ještě víc zkoncentroval a přizpůsobil komornímu formátu Divadla na Fidlovačce. Zdá se však, že ještě v plné míře nedomyslel úvodní část baletu, stejně tak i scénu oslavující Letce hrdinu. Zatímco dialog Letce a jeho Svědomí je choreograficky i režijně takřka bez kazu.

Pokorný, F.: Ogoun, Šmok, Fidlovačka, Taneční listy, roč. 3, č. 1/1965, s. 1.

Výstavním kusem repertoáru (Baletu Praha) je Ogounova strhující, energická a dynamická, silně obrazivá verze Podivuhodného mandarína (který u něj není žádným mandarínem, ale svého druhu super-sportovcem), ale také jeho interpretace hirošimského baletu Svědomí upoutává pochopením a silnou formou, skrze něž se v působivých vizuálních scénách zmocňuje námětu, který jinak není ideální k tanečnímu ztvárnění. Jestli je Ogoun silným, živelným, se vším hotovým choreografem, pak Šmok je jeho jemnějším, citlivějším partnerem, který jemněji modeluje a je hudebně subtilnější, (…) a je obdařen také zřídka se vyskytujícím choreografickým smyslem pro humor. Je bez diskuze, že oba choreografové patří k nejplodnějším autorům své generace! Tam, kde Béjart už dlouho přešlapuje na místě, šli oni dál a přivedli baletní umění k nové podstatě.

Koegler, H.: Ballett in Prag, Stuttgarter Zeitung, 3. 11. 1965, č. 255, volný překlad.

V takovémto druhu baletů, které se vzdalují klasické technice a jsou více ovlivněny gymnastikou, spočívá síla souboru. Svědomí bude patřit k dílům s trvalou platností, která vystihují poválečnou dobu, jako jakési pokračování Zeleného stolu Kurta Joose (1932): V něm byla válka politiky rozpoutána, tady se skrze atomový útok odehrává její smrtící závěr.

(MW): Auf der Suche nach neuen Möglichkeiten im Bühnentanz, Tanges Anzeiger, 3. 10. 1966.


Premiéra: 13.11.1964, Hudební divadlo v Nuslích