Obrázek

nar. 31.10.1940 zem. 18.07.2024

Marcela Martiníková

Tanečnice souboru Balet Praha

Více

Biografie Články Fotografie Taneční listy 1991 a 2000

Marcela Martiníková (poprvé provd. Husáková, podruhé Krobová) pocházela z Opavy. Byla žačkou Borise Slováka, v roce 1958 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. Praxi ale získala jako sólistka už v sezoně 1953/54 v Opavě. Jejím prvním angažmá byl ostravský balet (Ostrava 1958 64), kde začínala pod vedením Emmericha Gabzdyla a kde se seznámila s Pavlem Šmokem. S ním odešla jako jeho hlavní tanečnice do Baletu Praha, kde ztvárnila řadu významných rolí a zůstala se skupinou, která se s Pavlem Šmokem přesunula do Basileje. Po dvou sezonách se vrátila do Prahy, kde pak v letech 1972–88 tančila v baletu Národního divadla. V letech 1985–88 byla i taneční pedagožkou Laterny magiky.

Přitažlivý zjev spolu s dobrými fyzickými předpoklady a všestrannou vyspělou technikou ji záhy přivedly k lyrickým rolím: Kateřina v Kamenném kvítku (1958), Mášenka v Louskáčkovi (1959), Feliciana ve Florelle (1960), Desdemona v Othellovi (1963); její osobitý dramatický talent odhalil Pavel Šmok již v Ostravě v roli Svědomí v Hirošimě (1964) a rozvinul v Baletu Praha. Z těch nejvýraznějších rolích to byla hlavní ženská úloha ve Freskách (1965) a ve Sněti na hudbu Ch. Minguse (1966). Jejími stěžejními postavami se staly dívka v Podivuhodném mandarínovi choreografa Luboše Ogouna (1964) a role Matky-Milenky-Inspirace-Smrti v Listech důvěrných v choreografii Pavla Šmoka (1968, Basilej 1971), v Basileji také výrazná ženská role v choreografii Opilý koráb, nebo titulní role v Šeherezádě.

K významným úlohám v ND Praha se však dostávala již jen výjimečně: Žena ve Svěcení jara (1972), Dorotka v Ondrášovi (1974), Carabosse v Šípkové Růžence (1974), Carmen ve Vášni G. Bizeta/R. Ščedrina (1976), Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1977), Stella v Hoffmannových povídkách J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1981), Lilith ve Věčných písních (1982). Pro její dramatické postavy byl příznačný hluboký prožitek, mimořádná intenzita výrazu, osobitý vášnivý patos a psychologická přesvědčivost. M. Martiníková patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry. Je manželkou Ivana Kroba.

Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 191

Nervy (Marcela Martiníková a Pavel Šmok), foto ČSTK

Nervy (Marcela Martiníková a Pavel Šmok), foto ČSTK

Ticho a hluk (Marcela Martiníková a Marta Synáčková), promo foto archiv IDU

Ticho a hluk (Marcela Martiníková a Marta Synáčková), promo foto archiv IDU

Sněť (Marcela Martiníková), foto archiv IDU, Jaroslav Kokštain

Sněť (Marcela Martiníková), foto archiv IDU, Jaroslav Kokštain

Sněť (Marcela Martiníková), sken z katalogu

Sněť (Marcela Martiníková), sken z katalogu

Podivuhodný mandarín (Pavel Šmok, Marcela Martiníková a Rudolf Brom v pozadí), foto Zdeněk Virt

Podivuhodný mandarín (Pavel Šmok, Marcela Martiníková a Rudolf Brom v pozadí), foto Zdeněk Virt

Listy důvěrné (Marcela Martiníková), foto Jaroslav Kokštain

Listy důvěrné (Marcela Martiníková), foto Jaroslav Kokštain

Marcela Martiníková v Tanečních listech roč. 26, č. 3, 1991

Marcela Martiníková v Tanečních listech roč. 26, č. 3, 1991

Marcela Martiníková v Tanečních listech roč. 37, č. 8, 2000

Marcela Martiníková v Tanečních listech roč. 37, č. 8, 2000