Scheherezade (Šeherezáda)

O díle

Balet Pavla Šmoka pro Theater Basel.

Volná synopse dle programu:

Sultán Šahriár, přesvědčený o falešnosti a nevěrnosti žen, přísahal, že každou ze svých manželek nechá po první noci zabít. Šeherezáda si však zachránila život, tím, že upoutala jeho zájem skrze příběhy, které manželovi vyprávěla během 1001 noci. Tento slavný rámcový příběh tvoří východisko pro choreografické řešení Šeherezády. První „scény“ ukazují kruté chování Šahriára a kata, které je následně přerušeno vyprávěním Šeherezády. Její příběhy jsou zároveň úryvky ze života samotného Šahrijára (příběh nevěrné manželky Zobeidy a příběh o tom, jak Šahriárův příběh z lovu). Protože Šeherezáda obratně své příběhy spojuje s osobou svého milence, daří se jí na něj působit a ovlivnit ho: sultán se vzdá myšlenek na kruté usmrcení ženy.

• Rimského hudba vytváří velmi přesnou atmosféru. Je úzce spjata s námětem knihy pohádek „1001 noc“. Pokud se mě zeptáte, zda hudba převypravuje jeden nebo více z těchto příběhů, pak musím říci, že ne. Rimského hudba je mnohovrstevnatá a asociativní, není to programní hudba, spíše symfonická poezie. A jako takovou jsem se ji snažil brát vážně. Jinými slovy, choreografie se nebude snažit vyprávět jasně navazující příběh, bude se snažit propojit rámcový příběh Šeherezády se sny a vzpomínkami samotného sultána.

(Pavel Šmok v časopise Basler Theater, březen 1972)

Program ke komponovanému večeru Slavische Tänz, Variations déconcertantes, Scheherezade (archiv IPŠ)

Program ke komponovanému večeru Slavische Tänz, Variations déconcertantes, Scheherezade (archiv IPŠ)

Obsazení

Hraje: Radio Sinfonieorchester Basel (BOG)

Osoby a obsazení:

Šeherezáda: Marcela Martiníková
Sultán Šahriár (Schahriar): Petr Koželuh
Zobeida, jeho nevěrná žena: Silvia Frey
Donjazada, dívka: Kateřina Slavická (Elšlégrová)
Magribar, kat: Detlef Hoppmann
Sezam, otrok: Jano Šprlák-Puk
Tři srny: Kateřina Slavická (Elšlégrová), Chantal Fauchard / Věra Koželuhová (Hradilová), Silvie Jarošová
Přítelkyně Donjazade: Gisela Balzer / Susi Kunz, Norma Batchelor, Margrit Burkhart, Kateřina Elšlégrová (Slavická), Chantal Fauchard, Silvie Jarošová, Věra Koželuhová (Hradilová), Ursula Pfäher, Valeria Stefanica-Nica, Marta Synáčková
Povstalci: Fredy Fluri, Detlef Hoppmann, Karel Hruška, Vladimír Kloubek, Ivan Krob, Jaromír Linhart, Jaroslav Slavický, Jano Šprlák-Puk, Miroslav Vilímek

Dokumenty, fotografie

Scénosled baletu Šeherezáda v poznámkách Pavla Šmoka (archiv IPŠ)

Šeherezáda – Detlef Hoppmann, Kateřina Slavická (Elšlégrová), foto archiv IPŠ

Šeherezáda – Petr Koželuh a Pavel Šmok na zkoušce (foto archiv IPŠ)

Šeherezáda – Pavel Šmok, Petr Koželuh a Marcela Martiníková na zkoušce (foto archiv IPŠ)

Z ohlasů

„Stejně jako u skladatele tvoří základní motiv baletu dvě hlavní postavy, sultán a Šeherezáda. Drsné téma sultána, který zabíjí své oblíbenkyně, jakmile se mu omrzí, se střetává s něžným houslovým partem, v němž je vyjádřen motiv vyprávějící Šeherezády. Ta musí sultána zdržovat svými pohádkami po tisíc a jednu noc, dokud nezanechá svého krutého chování a nerozhodne se učinit Šeherezádu svou zákonitou manželkou.

Celé hudební dílo charakterizují milostné příběhy, dobrodružství, pohádky, cizí země a třpytivé hostiny. Pavel Šmok na toto hudební vyprávění navázal a podařilo se mu spojit orchestrální témata s choreografií. Výsledkem byla působivě příjemná inscenace.

Pavel Šmok měl k dispozici baletní soubor, který vstřebal jeho záměry, a tak využil všech svých schopností a dosáhl vysokých výkonů. Přestože kostýmy dokonale zdůraznily orientální nádech, scéna zůstala jednoduchá. To bylo však výhodou, protože to umožnilo plně zdůraznit práci tanečníků.

Samotná choreografie nebyla návratem k čistě klasickému baletu, i když samotné téma k takové interpretaci mohlo vybízet. Základem byly samozřejmě obvyklé základní prvky, k nimž se však přidaly nové formy pohybové taneční akrobacie.

Vynikající sólové výkony – zvláštní zmínku si zaslouží Marcela Martiníková jako Šeherezáda – se vyznačovaly strhujícím tancem a je třeba zdůraznit, že soubor za touto špičkovou schopností nijak nezaostával. Vířivé scény s obtížnými, obratnými skoky se střídaly s jemnými, plynulými tématy. Ve vzrušujícím, dynamickém ději nebyla žádná prázdná místa.“

(be): „Scheherezade“ – ein prächtiger Ballettabend, Vorwärts, 30. 3. 1972

„Vrcholem večera byla bezpochyby Šeherezáda. Zde se sešlo všechno: orchestr s inspirativní interpretací hudby, choreograf s přesvědčivou choreografií a balet se strhujícím výkonem. Jako by se do finále přelila všechna šťáva, která chyběla v prvních dvou číslech.

Pavel Šmok měl však, to je třeba spravedlivě přiznat, obrovskou výhodu: Zná členy souboru skrz naskrz a tuto znalost naplno využívá tím, že jednotlivé role píše tak, aby interpretům seděly. Příběh krásné Šeherezády, která vyprávěním pohádek odradí svého sultána od zlozvyku nechat po jedné noci zabít své ženy, k tomu nabízí vhodnou příležitost. Výsledkem je napínavý, strhující děj s velkým množstvím emocí, ale bez spěchu, s velkým nasazením, ale bez přehánění. V titulní roli opět zaujme Marcela Martiníková, nadaná, výrazná a technicky brilantní tanečnice. Velmi dobrá je také Silvia Frey v roli nevěrné manželky – technicky i mimicky se na náročnou roli skvěle hodí.“

Moser, Hansueli W.: Von der Folklore zur Handlung, AZ – Abendzeitung, 21. 3. 1972

„Ze tří baletů uváděných na současném tanečním galavečeru v basilejském divadle fascinuje diváky bezpochyby nejvíce „Šeherezáda“ Rimského-Korsakova. A to hned ze tří důvodů: jednak proto, že je nejpodstatnější a také nejdramatičtější z celého večera, dále proto, že sólisté jsou po všech stránkách vynikající, a konečně proto, že choreografii Pavla Šmoka nechybí originalita ani půvab.

Nenavazuje na Fokinovu verzi (1910), v níž tanec, hudba a scénické úsilí (Bakstovy dekorace) tvořily jeden celek a která měla ve své době obrovský úspěch. Pavel Šmok samozřejmě stejně jako jeho předchůdci čerpá ze zvučné, hutné a bohaté partitury symfonické suity, která ztvárňuje několik pohádek z „Tisíce a jedné noci“ a obsahuje vysoce dramatickou a expresivní hudbu. Inspirován jí vytváří novou choreografii, která se vyhýbá starým orientálním klišé ve stylu „Folies Bergère“, aby odpovídala skutečné atmosféře a duchu hudby, která je střídavě mocná a mužná, uhrančivá půvabem a neobvyklou smyslností a která odpovídá charakteru obou hlavních postav pohádky, despotického sultána a něžné Šeherezády.

Sólisté souboru naplňují záměry Pavla Šmoka obdivuhodně: Marcela Martiníková, citlivá Šeherezáda, jejíž emocionální charisma roli nesmírně prospívá a kontrastuje s postavou krutého sultána Šahriara, kterého tančí vynikající Peter Koželuh. Za zmínku stojí také velmi pozoruhodné výkony pohybově výrazné Silvie Freiové, Detlefa Hoppmanna, který je velmi krásným atletickým tanečníkem, a Jano Šprláka, jehož pružnost a skoky jsou mimořádné. Uznání si zaslouží i Hannes Meyer, jemuž podle programu vděčíme za scénické řešení; obrovská zlatá dýka v zadní části jeviště visí nad starým poklopem, jímž na začátku děje kat spouští zavražděné sultánovy milenky a který se nadobro zavře, když se Šeherezádě podaří krutého knížete uklidnit a získat na svou stranu; tato scénická inspirace nám připadala dekorativní a geniální. Harri Rodmann a Basilejský rozhlasový orchestr dodávají šťavnaté hudbě Rimského-Korsakova potřebné odlehčení. Koncertní mistr souboru zpracovává svá velmi pěkná sóla kolem svůdných variací Princezny.“

Značka e. g.: Basler Ballettabend mit drei Werken, L’Alsace, 25. 3. 1972