Obrázek

Balet Praha

Fresky

Choreografie Baletu Praha 23.04.1965, Hudební divadlo v Nuslích

Více

Anotace Obsazení Fotografie Ohlasy

Lyricko-dramatický balet, inspirovaný vzdáleně freskami Pierra della Francesca v Arezzu.
Je rozdělen do tří vět, jež bychom přibližně charakterizovali: Boj o lásku – Přátelství a zrada – Vítězství lásky a života.
(originální text)

FOTO:

Fresky (Rudolf Brom a Marcela Martiníková), foto z katalogu
Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto archiv IDU
Fresky (Petr Koželuh, Marcela Martiníková), foto Miroslav Mirvald (?)
Fresky (Marcela Martiníková, Rudolf Brom), foto Jaroslav Krejčí
Fresky (Jiří Halamka, Ivan Krob, Marcela Martiníková), foto Zdeněk Virt
Fresky (Petr Koželuh, Jaromír Linhart), foto Lidové družstvo fotografů v Praze
Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto Miroslav Mirvald

Fresky – programový leták

Mají ucelenou koncepci, znatelný rukopis svého tvůrce – zaujmou výraznou atmosférou, která souzní svébytným způsobem s emocionálně provokující hudbou; tanec je v nich skutečným sdělovacím prostředkem vnitřních citových hodnot. ýrazový kontrapunkt tance proti hudbě má oprávnění tam, kde chce choreografie vyjádřit vzepětí lidského ducha proti nepřízni osudu – mohu-li tak vyjádřit jemný podtext dramatického konfliktu – kontrapunkt však ztrácí působivost, plyne-li nepřetržitě a stává-li se manýrou. A to nejen v některých ansámblových partiích, ale zejména v projevu ústřední mužské postavy, Rudolfa Broma, který protančí s trpitelským výrazem celou kompozici, ačkoliv to nesedí ani jeho sportovnímu typu ani vzmachu hudby.“

Hošková, J.: Kontrasty bez kontrastů, Taneční listy, roč. 3, č. 6/1965, s. 6.

Šmok pracuje s formami a figurami v prostoru; emocionalita není servírována přímo, je uzavřenější stejně jako u Ogouna, který se zdá často sahat k expresivnímu gestu. Dobrý příklad Šmokovy práce nabízejí Fresky na koncertní hudbu Martinů. Fresky Piera della Francesca tvoří vděčné pozadí. Kostýmy a vlasové ozdoby jsou také orientované k tomuto stylu a budí zdání rané italské renesance. Je zřejmé, že v tanci je námětem část legendy o Konstantinovi; v každém případě vítězí nakonec světlo nad tmou, čisté nad nečistým, a ačkoli se to děje v prostorově krásných skupinových formacích a originálních vazbách, vzniká arci u českých tanečníků pocit jisté povrchnosti, Šmok to mohl trochu brzdit.

Knessl, L.: Der Mandarin ist kein Mandarin mehr, Neues Österreich, 30. 11. 1965.


Premiéra: 23.04.1965, Hudební divadlo v Nuslích