Fresky

Anotace

Lyricko-dramatický balet, inspirovaný vzdáleně freskami Pierra della Francesca v Arezzu.
Je rozdělen do tří vět, jež bychom přibližně charakterizovali: Boj o lásku – Přátelství a zrada – Vítězství lásky a života.
(originální text)

Obsazení

Sóla tančí: Marcela Martiníková / Marta Cvejnová (Bursáková) / Rozina Kamburová
Jaromír Linhart / Rudolf Brom / Jan Klár / Ullrich Haupt
Petr Koželuh / Karel Hruška

Dále tančí:
Věra Koželuhová (Hradilová)
Rozina Kamburová
Blanka Modrá
Ivana Pavlová

Jiří Halamka

Jiří Merta
Petr Vondruška
Vladimír Klos

Další alternace:
Silvie Jarošová
Marta Cvejnová (Bursáková)
Eva Roštejnská
Věra Masaříková
Karel Hruška
Ivan Krob
Miroslav Vilímek
Jiří Vrzal
Ullrich Haupt
Juraj Goga
Nicholas Ferrant

Fotografie

Fresky (Rudolf Brom a Marcela Martiníková), foto z katalogu

Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto archiv IDU

Fresky (Petr Koželuh, Marcela Martiníková), foto Miroslav Mirvald (?)

Fresky (Marcela Martiníková, Rudolf Brom), foto Jaroslav Krejčí

Fresky (Jiří Halamka, Ivan Krob, Marcela Martiníková), foto Zdeněk Virt

Fresky (Petr Koželuh, Jaromír Linhart), foto Lidové družstvo fotografů v Praze

Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto Miroslav Mirvald

FOTO:

Fresky (Rudolf Brom a Marcela Martiníková), foto z katalogu
Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto archiv IDU
Fresky (Petr Koželuh, Marcela Martiníková), foto Miroslav Mirvald (?)
Fresky (Marcela Martiníková, Rudolf Brom), foto Jaroslav Krejčí
Fresky (Jiří Halamka, Ivan Krob, Marcela Martiníková), foto Zdeněk Virt
Fresky (Petr Koželuh, Jaromír Linhart), foto Lidové družstvo fotografů v Praze
Fresky (Marcela Martiníková, Jaromír Linhart), foto Miroslav Mirvald

Fresky – programový leták

Ohlasy

„Mají ucelenou koncepci, znatelný rukopis svého tvůrce – zaujmou výraznou atmosférou, která souzní svébytným způsobem s emocionálně provokující hudbou; tanec je v nich skutečným sdělovacím prostředkem vnitřních citových hodnot. ýrazový kontrapunkt tance proti hudbě má oprávnění tam, kde chce choreografie vyjádřit vzepětí lidského ducha proti nepřízni osudu – mohu-li tak vyjádřit jemný podtext dramatického konfliktu – kontrapunkt však ztrácí působivost, plyne-li nepřetržitě a stává-li se manýrou. A to nejen v některých ansámblových partiích, ale zejména v projevu ústřední mužské postavy, Rudolfa Broma, který protančí s trpitelským výrazem celou kompozici, ačkoliv to nesedí ani jeho sportovnímu typu ani vzmachu hudby.“

Hošková, J.: Kontrasty bez kontrastů, Taneční listy, roč. 3, č. 6/1965, s. 6.

„Šmok pracuje s formami a figurami v prostoru; emocionalita není servírována přímo, je uzavřenější stejně jako u Ogouna, který se zdá často sahat k expresivnímu gestu. Dobrý příklad Šmokovy práce nabízejí Fresky na koncertní hudbu Martinů. Fresky Piera della Francesca tvoří vděčné pozadí. Kostýmy a vlasové ozdoby jsou také orientované k tomuto stylu a budí zdání rané italské renesance. Je zřejmé, že v tanci je námětem část legendy o Konstantinovi; v každém případě vítězí nakonec světlo nad tmou, čisté nad nečistým, a ačkoli se to děje v prostorově krásných skupinových formacích a originálních vazbách, vzniká arci u českých tanečníků pocit jisté povrchnosti, Šmok to mohl trochu brzdit.“

Knessl, L.: Der Mandarin ist kein Mandarin mehr, Neues Österreich, 30. 11. 1965.