Slavische Tänze (Slovanské tance)

O díle

Choreografie Luboše Ogouna pro baletní soubor Theater Basel: druhá řada Slovanských tanců Antonína Dvořáka.

• První řada je z hlediska tónového materiálu omezenější, tj. vztahuje se striktněji k českému folklóru než řada druhá, v níž zaznívají i jiné lidové taneční formy. Druhá řada tanců je tedy pestřejší a nabízí toho zkrátka více. (…) Jednotlivé tance si zachovávají svůj charakter. Moje choreografie vychází z lidového tanečního kroku, který je takříkajíc jádrem, od něhož se pak odvíjí zbytek.

(Luboš Ogoun v časopise Basler Theater, březen 1972)

Program ke komponovanému večeru Slavische Tänze, Variations déconcertantes, Scheherezade, kostýmní návrhy Aleny Hoblové ke Slovanským tancům (archiv IPŠ)

Obsazení

Hraje: Radio Sinfonieorchester Basel (BOG)

Tančí:

Tanec č. 9 (Molto vivace): soubor
Tanec č. 10 (Allegretto grazioso): Marta Synáčková, Petr Koželuh, Kateřina Slavická (Elšlégrová), Jaroslav Slavický
Tanec č. 11 (Allegro): soubor
Tanec č. 13 (Poco adagio): Marta Synáčková, Petr Koželuh, Kateřina Slavická (Elšlégrová), Jaroslav Slavický, Věra Koželuhová (Hradilová), Jano Šprlák-Puk, Silvie Jarošová, Jaromír Linhart
Tanec č. 16 (Grazioso e lento): Věra Koželuhová (Hradilová), Jano Šprlák-Puk
Tanec č. 15 (Allegro Vivace): soubor

Z ohlasů

„Bohatý folklór slovanských národů nachází podmanivý výraz v těchto tancích, z nichž Luboš Ogoun vybral a nastudoval šest. Svižné provedení tanců souborem sice postrádalo pečlivost Mojsejevova baletu, přesto však potěšilo volnější, radostnou odezvou na hudební tempa Dvořákovy skladby. Veselou náladu umocňovaly kostýmy vytvořené Alenou Hoblovou, které byly pro každý tanec souboru navrženy jinak. Uznání si zasloužily všechny tance v podání sólistů.“

(be): „Scheherezade“ – ein prächtiger Ballettabend, Vorwärts, 30. 3. 1972

„Večer začíná folklorem, stylizovaným folklorem, který vymyslel choreograf Luboš Ogoun, jenž má vždy mnoho nápadů. Následuje svou inspiraci Antonem Dvořákem, druhou řadou jeho Slovanských tanců, které jsou hudební předlohou tohoto baletu. Tanec je velmi pestrý, často živý a vtipný, někdy také krásně poetický. Po chvíli se však stává trochu monotónním.“

Značka e. g.: Basler Ballettabend mit drei Werken, L’Alsace, 25. 3. 1972

„Choreograf Luboš Ogoun si z Dvořákových „Slovanských tanců“ nevybral ty z první řady, které by Smetana raději nazval České tance, ale šest z druhé řady, op. 72, a to právem. Protože si Dvořák za základ druhé řady vybral jiné slovanské taneční typy, mají silnější osobní nádech, jsou pestřejší, jejich harmonie bujnější a barevnější. Podle Ogouna nabízejí více. Dvořák byl také v roce 1886 starší a dosáhl nové úrovně svého mistrovství než v době, kdy komponoval první řadu.

Umělecky stylizovaný slovenský Odzemek (č. 9), parafráze ukrajinské Dumky (č. 10), opět stylizovaný český skočný tanec Skočná (č. 11), český sedlácký tanec Špacírka (č. 13), poetizovaná pomalá česká Sousedská (č. 16) a jako brilantní finále nejživelnější, ohnivé srbské Kolo (č. 15) zaujmou oko i ucho. Vynechání 12. a 14. tance a změna č. 15 na č. 16 jsou zcela ospravedlnitelné, když ne z hudebního, tak z choreografického hlediska.“

Muschter, Christiane: In Schönheit brutal sein, National-Zeitung Basel, 20. 3. 1972