Variations déconcertants

O díle

Moderní choreografie, kterou vytvořil Luboš Ogoun pro baletní soubor Theater Basel v roce 1972.

Program ke komponovanému večeru Slavische Tänze, Variations déconcertantes, Scheherezade (archiv IPŠ)

• Métral vytvořil hudbu, která je rytmicky velmi výrazná, a přesto velmi lehká a plynulá. Není však tak snadné ji realizovat na jevišti. (…) Métral připomíná styl charlestonu dvacátých let, který byl rozhodující pro kostýmní výpravu; ví také o jazzu, ale tyto formy už nepoužívá improvizačně jako ve své první verzi „Variací“ pro západošvýcarský rozhlas. Moje choreografie je založena na přesných sekvencích kroků, které nesnesou improvizaci. (…)

(Luboš Ogoun v časopise Basler Theater, březen 1972)

Obsazení

Hraje: Radio Sinfonieorchester Basel (BOG)

Tančí:

Gizela Balzer, Norma Batchelor, Margrit Burkhart, Chantal Fauchard, Silvie Jarošová, Věra Koželuhová (Hradilová), Susi Kunz, Ursula Pfäher, Marta Synáčková, Valeria Stefanica-Nica; Fredy Fluri, Karel Hruška, Vladimír Kloubek, Ivan Krob, Jaromír Linhart, Jaroslav Slavický, Miroslav Vilímek

Fotografie

Variations déconcertants (foto archiv IPŠ)

Variations déconcertantes (Norma Batchelor a Jaroslav Slavický, foto archiv IPŠ)

Variations déconcertantes (Norma Batchelor a Jaroslav Slavický, foto archiv IPŠ)

Variations déconcertantes (Norma Batchelor a Jaroslav Slavický, foto archiv IPŠ)

Z ohlasů

„Scénografii, jejíž jednoduchost plně koresponduje s tématem „déconcertant“, neoživují žádné rušivé či rozptylující barevné kostýmy. Baletní soubor je oblečen pouze do přiléhavých trikotů. Díky tomu je vidět každý pohyb a pohybové sekvence se jeví o to zřetelněji. To vyžaduje preciznost jak při zkouškách, tak při představení.

Při provedení baletního díla dochází ke koncentraci pohybu, která dalece přesahuje rámec klasického baletu. Nároky na tanečníky jsou proto poměrně vysoké. Téměř akrobatická zručnost, která je vlastní např. čínskému baletu, se díky Ogounově inscenaci objevuje transparentně ve skromné podobě. Nejde o stylistickou chybu, ale o požadavek moderní hudby a zejména Métralova „Ensemble à percussion de Genève“. Je téměř nemyslitelné provést „Variations déconcertantes“ ve stylu Petipy.

Luboš Ogoun a basilejský balet v této světové premiéře dali přesvědčivý výraz realizaci odpovídající Métralově skladbě. Byla to pastva pro oči a zároveň vzrušující způsob sledování pohybové dynamiky, kterou baletní soubor na jevišti rozvíjel. Spontánní potlesk svědčil o tom, že i toto baletní dílo se setkalo s příznivým přijetím publika.“

(be): „Scheherezade“ – ein prächtiger Ballettabend, Vorwärts, 30. 3. 1972

„Prostřední část večera je věnována premiéře skladby „Vatriations déconcertantes“ mladého ženevského skladatele Pierra Metrala, žáka Henriho Dutilleuxe (což se rovná doporučení), profesora bicích nástrojů na ženevské konzervatoři a zakladatele „Ensemble instrumental de Genève“, který se věnuje především soudobé hudbě, a „Ensemble à percussion“ z téhož města. Nevyvážená suita, co se týče hudby a choreografické interpretace Luboše Ogouna. Obsahuje pas de cinq (dechové nástroje a kontrabas), elegii (sólový smyčcový kvartet), scherzo (tutti), pas de deux (dva bicí nástroje), pas de quatre (dechy a flétna) a adagio (flétna a dva bicí nástroje). Tančí se ve skupinových sólech na víceméně jazzová témata, s takovými konturami, které udávají tón určitému modernímu výrazovému tanci. Tento abstraktní balet se tančí před jasně osvětleným plátnem (které upřednostňuje hru siluet). Celé to vypadá příjemně, ale nic víc.“

Značka r. g.: Basler Ballettabend mit drei Werken, L’Alsace, 25. 3. 1972