Navigace

Facebook

Obrázek

Balet Praha

Podivuhodný mandarín

13.11.1964, Hudební divadlo v Nuslích

Více

O baletu Obsazení Fotografie Ohlasy

Předlohou Brtókova baletu je povídka maďarského spisovatele Melchiora Lengyela, který ji také upravil v libreto, světová premiéra byla v roce 1926 v Kolíně nad Rýnem, kde svým námětem způsobila skandál a okamžitý zákaz uvádění v Německu. Hned v únoru 1927 se však konala úspěšná premiéra v Praze, a to v Neues Deutsches Theater v choreografii Maxe Semmlera. Bartók byl přesvědčován, aby libreto pozměnil, ale odmítal tyto snahy z obavy, že úpravy nebudou v souladu s hudbou a že je lepší dílo uvádět pouze koncertně, dokud neuzraje doba k jeho přijetí.

Možná, kdyby se Mandarín dostal na repertoár Ruských baletů, dosáhl by rovnocenné proslulosti se Svěcením jara a Petruškou Igora Stravinského. Podle muzikologů Bartók své dílo zamýšlel více jako pantomimu než balet, ve smyslu jeho romantické a předváděcí tradice, tedy mu více záleželo na ztvárnění postav a jejich charakteru prostřednictvím gesta a výrazu než stylizovaného tanečního pohybu. Vyjádřil i přání, aby nebyl Mandarín avizován jako balet. V hudebních číslech byly pouze dvě části označený výslovně jako „tanec“, a ten byl v tom okamžiku přímou součástí děje samotného, jinak libreto v podstatě popisovalo jen čistou hereckou, pantomimickou akci.

Na první pohled jde o banální příběh o prostitutce, mistryni ve svádění, a jejích třech kumpánech, pasácích, kteří se chystají obrat zákazníky, jež se jí povede nalákat. Okouzlí postupně starého muže i naivního mladíčka, ale ani jeden z nich u sebe nemá peníze. Jako třetí přichází muž, který svou vášeň skrývá uvnitř sebe a tím ženu děsí. Mandarínem je proto, že v původním libretu jde o bohatého Číňana. Role se v páru obracejí, teď je to mandarín, kdo útočí a chce se zmocnit ženy, muži se ho pokoušejí zabít, třikrát ho probodnou zrezivělou dýkou, ale jeho touha je silnější než smrt a on nekrvácí. Pokusí se jej dokonce oběsit, ale i když by měl být mrtev, stále vztahuje ruce po ženě. Teprve když mu dívka podlehne a podvolí se jeho vášni, vyprchá z něj síla i život. Tuto situaci je možné číst doslovně, a v tom okamžiku je výjevem, ve kterém se mísí naturalismus s, připusťme, magickým realismem. Je ale možné ho vnímat i jako alegorii v různých rovinách zobecnění: mandarín přichází s city sice živočišnými, ale čistými, mezi bytosti, které svoje vlastní city pohřbily cynismem, a teprve setkání se smrtí umožní alespoň ženě, aby si jejich existenci uvědomila; může být ale také konkrétnější společenskou kritikou svázanou s dobou svého vzniku a pasáci s holkou představují rozvrácený svět, který se právě vzpamatovává z hrůz první světové války; naopak v nejobecnější rovině může představovat čistě alegorický zápas lásky a smrti.

Premiéra: 13.11.1964, Hudební divadlo v Nuslích