Hiroshima (Hirošima)

O inscenaci

Basilejské nastudování choreografie Luboše Ogouna původně z roku 1964.

Součást komponovaného večera, který zahrnoval choreografie Hiroshima/Hirošima, Intime Briefe/Listy důvěrné a Negligé/Nedbalky

Původní anotace: „Svědomí“ je emocionální projev – vidění – vyjádřené symbolickým tancem v expresionistické choreografii Luboše Ogouna na hudbu W. Bukového. Základním problémem je beznadějný zápas letce, který svrhl první atomovou bombu na Hirošimu, s jeho svědomím a se společností, která ho glorifikuje za jeho protihumánní čin. Tento balet vychází ze zodpovědnosti vyburcovat lidstvo k energickému protestu proti válce a atomové smrti.
(originální text)

Z recenzí na premiéru trojdílného večera Hiroshima/Intime Briefe/Negligé (archiv IPŠ)

Tvůrci a obsazení (Basel)

Hudba: Wiliam Bukový
Libreto: Vladimír Vašut
Choreografie: Luboš Ogoun
Nastudování: Petr Koželuh
Baletní mistr: Hans Knütter
Výprava: Karel Vaca

Tančí:

Svědomí: Marta Synáčková
Pilot: Miroslav Vilímek
Lékaři: Karel Hruška, Ivan Krob
Společnost a oběti: soubor

Ohlasy

Nejvíce se kouzlí v „Hirošimě“ choreografa Luboše Ogouna (s velmi dobrou, místy konkrétní hudbou Viliama Bukového). Dílo ilustruje muka svědomí pilota, který shodil první A-bombu na Hirošimu. Je ztvárněna prostředky raného Béjarta, expresivním stylem padesátých let: plížení, akrobacie, efekty reflektorů, volná choreografie smíšená s klasickými pohyby, viskózní plynutí. Některé pleonasmy na hudbu působí triviálně – zejména když se opakují – a některé jednotlivé pohyby bezradně. Je možné, že v minulosti, kdy byly styl a téma modernější, bylo toto dílo spojeno s relevantní výpovědí; dnes se spíše obsahově vyprázdnilo. Stylistické prostředky jsou „deja vu“, působí staromódně a vyčpěle; téma ztratilo výbušnost vzhledem k dnešním zločinům páchaným ve jménu států. Sóla tančí Marta Synáčková (Svědomí) a Miroslav Vilímek (Pilot), přičemž zejména Martě Synáčkové se daří vytvářet napětí jemným, ale velmi kontrolovaným pohybem.

(Meier, Margrit: Baletní premiéra v Basler Komödie: Především hravá, National-Zeitung Basel, č. 194, 30. dubna 1971)

„Hiroshima“

Obecně hraje muzikálnost mnohem důležitější roli než dříve. Velmi silně se to projevuje v „Hirošimě“ Viliama Bukového. Zde se nastudování ujal Petr Koželuh, libreto napsal Vladimír Vašut, choreografii vytvořil Luboš Ogoun. Petr Koželuh kladl velký důraz na přesnou a především synkopickou interpretaci hudby. „Hirošima“ není zábavný balet – klade velké nároky na tanečníky i diváky. Hudba by mohla být zvukovým záznamem z Vietnamu nebo jiné válečné zóny a také vizuální dojem ukazuje kontrasty válečného divadla. Svědomí pilota, který svrhl první atomovou bombu na Hirošimu, a pilot sám na sebe vážou ústřední děj. Marta Synáčková jako svědomí a Miroslav Vilímek jako pilot zde tvoří jednotu, opravdovou shodu. Důležitou roli v „Hirošimě“ hraje také akrobacie. Vedle hlavních představitelů také Karel Hruška a Ivan Krob, stejně jako celý ansámbl, předvádějí nejvyšší míru preciznosti v provedení. Obecně bylo na tomto večeru patrné, že preciznost souboru, která dosud často chyběla, je nyní velmi výrazná.

(sm: Basilej má opět skvělý balet, AZ – Abendzeitung, 30. dubna 1971)

(…) Protest proti atomové bombě se v umělecké podobě často objevuje otevřeně v dramatické intenzifikaci. Neuvěřitelně silný výraz boje umožňuje sólistům, aby dokázali divákům předat hloubku a intenzitu problému. Způsob, jakým to realizují Marta Synáčková (Svědomí) a Miroslav Vilímek (Pilot) ve svém pas-de-deux, je fascinující. Účinek ještě více podtrhuje sbor ztvárňující oběti. Nabízí velmi náročné taneční umění, které je přesvědčivě předvedeno. Sólisté i sbor vytvořili soudržné choreografické dílo, v němž by jeden bez druhého nikdy nemohl dosáhnout smyslu a napětí. Potlesk, kterým bylo představení plně oceněno, ukázal, jak na diváky „Hirošima“ zapůsobila.

(be): Úspěšný baletní večer, Vorwärts, 13. 5. 1971, s. 7.