Sinfonietta

O choreografii

Součást komponované premiéry Sinfonietta/Tenebrae/Don Juan.

V Sinfoniettě se projevilo Šmokovo mistrné zacházení s hudbou a cit pro jakousi vnitřní „českost“ – která ovšem je do jisté míry sdělná jen s tuzemským publikem. Premiéru tančila Kateřina Elšlégrová a Petr Koželuh, Šmokova dvorní tanečnice Marcela Martiníková čekala v té době dítě. Způsob práce Pavla Šmoka byl obdobný jako u dřívějších kreací – s dokonale nastudovanou partiturou a přesnou představou o situacích na scéně stavěl choreografii tanečníkům na tělo a napínal jejich schopnosti novými pohybovými variacemi. Především ale chtěl, aby věděli „co a proč na jevišti dělají“. V Sinfoniettě jim předepsal mnoho neobvyklých zvedaček a figur, které se snad zdály na první pokus neproveditelné, ale vždy je modifikovali tak, aby vznikl plynulý pohyb. A se slovy „něco udělejte“ jim nechával prostor, aby se ve vazbách sami našli, aby do pohybu vložili i svůj výraz, který choreografii může proměnit, jinou dynamiku, která více odpovídá jejich naturelu apod. Choreografie se rodila sice z jeho představivosti, ale ve stálém procesu a v dialogu s tanečníky.

„Velkým finále večera je Janáčkova ‚Sinfonietta‘. Šmok pečlivě naslouchal Janáčkově nádherné hudbě a dokázal její podstatu zřetelně vyjádřit ve své choreografii. Jeho koncertantní pojetí je sice možná jednostranné, poněkud ‚zemité‘, což vyjadřuje jednak tím, že dívky tančí v piškotech, a nikoliv na špičkách (ani pas de deux nejsou na špičkách!), jednak tím, že dosahuje syntézy klasického a folklorního, někdy i velmi volného krokového materiálu (jako pars pro toto: nepropnuté nohy). Je to však syntéza, která zde dává smysl, je přesvědčivá a jejíž vrchol tvoří opět dvě nádherně citlivá pas de deux,“[1] napsala kritika po premiéře. Kateřina Elšlégrová s Petrem Koželuhem sklidili zaslouženou chválu na své výkony.

[1] Meier, M.: Ein grosser Theaterabend, National-Zeitung Basel, Nr. 13, 11. 1. 1971, s. 5.

Obsazení

Orchestr: Basler Sinfonie-Orchester (BOG)

Hlavní pár: Kateřina Slavická (Elšlégrová), Petr Koželuh

Tanečníci: 
Anna du Boisson, Margrit Burkhart, Kaarina Hjelm, Silvie Jarošová, Věra Koželuhová (Hradilová), Ursula Pfäher, Valeria Stefanica-Nica
Fredy Fluri, Jan Klár, Vladimír Kloubek, Ivan Krob, Jaroslav Slavický, Miroslav Vilímek

Titulní strana společného programu Sinfonietta / Tenebrae / Don Juan

Další ohlasy

„Posledním, čistě koncertantním dílem večera Šmok dokazuje, že zvládl i choreografické řemeslo v jeho nejčistší podobě. Sinfonietta Leoše Janáčka z roku 1926 si prakticky žádá, aby byla převedena do tance. Partitura obsahuje rozmanité prvky moravských lidových písní plných zemité veselosti, které se ještě lépe projevují cestou, kterou se Šmok vydal. Prázdné bílé jeviště a bílé stylizované selské košile tanečníků přenechávají celé pole působnosti choreografii. Šmok se drží partitury v každém detailu, do choreografie, kde zaznívá folklorní téma, vplétá jen lehce naznačené mazurkové kroky a k tématům trubek navrhuje harmonické, ale svébytné krokové sekvence. (…) Celkové choreografické pojetí je nesmírně velkorysé, rozvržené do širokých symetrií. Místa, kde se celý soubor objevuje pohromadě, se vynořují a zase rozptylují v plynulých krocích, jako by tanečníky hnal vítr přes moravská obilná pole. Z dechberoucích tanečních obrazů krystalizují estetické vznosné figury v pas de deux Katky Elšlégrové a Petra Koželuha. (…) Choreografie odráží intenzitu partitury v pěti částech a na konci vrcholí fantastickým scénickým obrazem celého baletního souboru.“

Sutter, E.: Balletpremiere im Stadttheater – Pavel Šmoks überzeugende Bestätigung, Basler Nachrichten, Nr. 13, 11. 1. 1971, s. 7.

Sinfonietta – poznámka Pavla Šmoka

Foto

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)

Sinfonietta (foto Peter Stöckli, archiv IPŠ)