Hirošima (1978, PKB)

O díle

Premiéra:

• Baletogramy v premiéře 27. 9. 1978, divadlo Rokoko, Městská divadla pražská Praha
• obnovená premiéra 14. 3. 1980 v Sydney, v rámci velkého turné souboru po Austrálii
• tři soudobé balety Hirošima, Smyčcový kvartet č. 1, Špásování
• uvedení baletu Špásování poprvé již 5. 6. 1978
  

  ---

Dílo mladičkého československého skladatele, který zemřel po těžké chorobě před dvanácti lety, bylo snad nejúspěšnějším českým baletem po druhé světové válce. Jeho výrazně pokrokové protiválečné libreto a na svou dobu velmi odvážná „konkrétní“ hudba dodnes nezastaraly. V dynamické moderní zkratce a ve výsostné stylizační rovině vypráví příběh amerického letce, který svrhl první atomovou bombu na Hirošimu. Když si dostatečně uvědomí hrůzné následky svého činu, staví se na odpor celému společenskému řádu a končí jako jeho oběť. Pilotova smrt však není jen bezútěšným koncem jeho soukromého příběhu, je zároveň vítězstvím jeho nesmrtelného Svědomí, které se stává svědomím celého lidstva.

(Převzato z propagačního materiálu Středočeského krajského kulturního střediska – Umělecké agentury, rok 1981.)

Hirošima [uváděna též pod titulem Svědomí a Rozkaz); v české baletní dramaturgii má významné místo: je to náš první úspěšný balet s politicky závažným námětem — a zároveň první „východní“ balet na konkrétní hudbu. Poprvé byl uveden v roce 1962 v maďarské Pécsi v choreografii Imre Ecka, československá premiéra byla o půl roku později v Brně (choreograf Luboš Ogoun). Od té doby prošlo dílo, jehož znovuuvedení je věnováno desetiletém u výročí smrti W. Bukového, dlouhou řadou domácích i zahraničních scén (bylo inscenováno např. v Sofii, Havaně, Basileji, Lublani); naše nastudování je již osmnácté v celkovém pořadí. Jeho autorem je choreografický host baletu MDP, zasloužilý umělec Luboš Ogoun. Je to jeho již páté „utkání“ s Hirošimou (po Brnu, Baletu Praha, rakouské televizi a Basileji). Stojí snad za zmínku, že v Baletu Praha zaznamenala tato jeho choreografie rekordních 212 repríz!

Hirošima pojednává — v dynamické, moderní zkratce a ve výsostné stylizační rovině — příběh amerického letce, který svrhl první atomovou bombu; když si dodatečně uvědomí hrůzné následky svého činu, staví se na odpor celém u společenském u řádu a končí jako jeho oběť. Smrt Pilota však není jen bezútěšným koncem jeho soukromého příběhu: je zároveň vítězstvím jeho nesmrtelného Svědomí, které se stává svědomím celého lidstva.

(Převzato z programu Městských divadel pražských č. 323, který vyšel k premiéře baletu Baletogramy dne 27. září 1978.)

Obsazení

Pilot: Jan Klár
Bomba – Smrt: Vladimír Kloubek
Generál: Ladislav Rajn
Operatéři: Ladislav Rajn, Vladimír Kloubek
Svědomí: Marie Bohatá-Marmazinská)
Kurtizána: Eva Asterová
Oběti: Marie Bohatá-Marmazinská), Ladislav Rajn

Fotodokumentace

Hirošima (Marie Bohatá (Marmazinská), foto Petr Koubek)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klárk, foto Petr Koubek)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Vladimír Hanzl)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Vladimír Hanzl)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Miroslav Tůma)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Vladimír Hanzl)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Vladimír Hanzl)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár, foto Pavel Jasanský)

Hirošima (v hlavních rolích Marie Bohatá (Marmazinská) a Jan Klár)

Z ohlasů

NEBYLO NA ŠKODU, že těmto dvěma novinkám předeslal Šmok jako ouventuru Hirošimu, balet svého nejdelšího tvůrčího dvojčete z dob památného baletu Praha Luboše Ogouna na libreto V. Vašuta a hudbu W. Bukového. Toto dílo, které od svého zrodu prošlo v nových a nových nastudování mnoha scénami patří všemi svými složkami k nejzdařilejším a nejúčinnějším našim – a nejen našim – baletům. Nepozbylo na své účinnosti ani tentokrát (byť i poněkud zestručněno v důsledku onemocnění v miniaturním souboru, kde je každý jednotlivec prostě nenahraditelný). Příznačnému dramatu hirošimského letce, pronásledovaného vědomím strašného provinění na lidstvu, dali otřesně přesvědčivou podobu a výsostně plastické vyjádření Jan Klár (Letec), Marie Marmazinská (Svědomí) a Vladimír Kloubek (Bomba-Smrt).

(Petříková, Věra: Baletogramy Pavla Šmoka. Svobodné slovo, Praha, 4. 10. 1978)