Balet Praha

Brainticket II

29.05.1973, Theater Basel

O díle

Pavel Šmok vytvořil pokračování experimentálního programu Brainticket II s podtitulem Celestial Ocean (Nebeský oceán), už ne jako komický balet, ale jako dlouhou cestu egyptského boha slunce Ra podsvětím, spíše performance rituálního ladění. Hudbu opět složil frontman skupiny Brainticket Joël Vandroogenbroeck a tentokrát se nemusela hrát z magnetofonového pásku, skupina vystupovala přímo s tanečníky. Hudba byla částečně elektronická, ale používali i perkuse, elektrické varhany nebo tehdy populární indický sitár, podle ohlasů zněla psychedelicky.

Z poznámek k inscenaci Branticket II

Jméno Ra používá Pavel Šmok ve svých poznámkách, je to německá varianta v česku častěji používaného Re, egyptského boha, který tvoří pár s bohyní Isis. Podle četných poznámek šlo o vážně míněnou inscenaci o životě, smrti a znovuzrození. Bůh Ra cestuje podle mytologie přes den po obloze, se západem Slunce vchází do světa mrtvých a prochází v podsvětí 12 branami. Jeho cesta trvá 12 hodin, aby se znovu vrátil se světlem na zem, doprovázen dalšími božstvy. Jde o jeden z nejstarších univerzálních mýtů o principu znovuzrození a cykličnosti všeho bytí. Také inscenace obsahuje 12 obrazů.

Tanečníci v inscenaci byli oděni do stylizovaných kostýmů inspirovaných výtvarným uměním Egypta z času faraonů, od kostýmů po líčení, a stejně tak byla laděna i choreografie, směřující ke geometrickým obrazům dvojrozměrného charakteru, tak jako postavy na starověkých freskách. Zadní plán byl vykrytý zlatou drapérií s metalickými odlesky, podlaha se zrcadlovým povrchem, muselo jít o nevšední vizuální efekt. Scénografie není vyfotografovaná, ale z poznámek vysvítá, že na scéně byl objekt, nebo bylo vytvořeno prostředí, které má evokovat pyramidu (jsou tak vymezena určitá světla ve světelném plánu, pyramida tedy mohla být definovaná i pouze light designem). Pavel Šmok si inscenace svítil sám, jak vyplývá ze všech jeho poznámek.

Kritika byla rozpačitá, ale převládají kladné ohlasy, kritika spíše zpochybňovala, že až takto experimentální představení – jakkoli experiment důležitý a vítaný je – má být uváděna v repertoárovém divadle a ve standardním abonmá, když by takovému kusu více slušela experimentální scéna.

Ale: „Nepřestává nás udivovat, jak rozmanité jsou výrazové možnosti tanečníků. Tato egyptská báseň je ideální pro působivou ukázku celé škály, bohatého spektra rytmického a tanečního umění. Pavel Šmok využívá této příležitosti, aby ukázal, co balet dokáže. Tato různorodost sice poněkud rozmělnila soudržnost poezie, ale těžko mohla být rušivá, protože tak mystické téma lze dnes přece jen zpracovat a plně pochopit pouze intelektuálně – a i tam jen s obtížemi,“ stojí v pozitivní kritice s názvem Taneční ohňostroj.

((be): Basler Theater: Ein tänzerisches Feuerwerk!, Vorwärts, 14. 6. 1973)

Obsazení

Režie a choreografie: Pavel Šmok
Výprava: Jörg Zimmermann
Libreto: Pavel Šmok, Hans J. Ammann
Hudba: Branticket (Joël Vandroogenbroeck, Carole Muriel, Barney Palm)

Ta, která hovoří: Silvia Reize
Re: Jan Chlup
Isis: Margarete Krause
Apofis: Pavel Mikuláštík
Faraon: Petr Koželuh
Jeho nástupce: Maciej Miedzinsky
Jejich následovníci: Jan Chlup, Miroslav Vilímek (přeškrtnuto jméno Detlefa Hoppmanna)
Služky, bohyně: Christa Otto-Brun, Marta Synáčková
Faraonovy ženy: Norma Batchelor, Marie-Josephe Gazounaud, Silvie Jarošová
Dva vojáci: Daniel Fauchard, Fredy Fluri, Detlef Hoppmann, Miroslav Vilímek
Mladý pár: Věra Koželuhová (Hradilová), Jano Šprlák-Puk
Apofisova utěšitelka: Gisela Balzer
Ta s duhou: Marta Synáčková
Ta, která vidí dopředu: Camilla Haüsel
Ta, která vidí nazpátek: Silvia Frey
Ta, která se ohýbá: Margrit Burkhart
Ta, která se napřimuje: Anna du Boisson
Ta, která doprovází: Kaarina Hjelm
Ta, která jde do nitra: Karin Kraus
Ta, která jde do vnějšku: Ursula Pfäher
Mechanismy a stavitelé pyramidy: Baletní soubor