V letech 1960-64 Studoval volnou malbu na Státní akademii umění ve Stuttgartu. Poté asistent scénografa ve Städtische Bühnen ve Frankfurtu nad Mohanem, v Burgtheateru a ve Vídeňské státní opeře a v roce 1966 jeho první scénické návrhy v Theater in der Tonne v Reutlingenu. V letech 1966-68 opět jako asistent scénografa ve Städtische Bühnen ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se seznámil s Wernerem Düggelinem, který ho angažoval pro Basilej. V divadle Stadttheater Basel v Basler Theater působil v letech 1968-77 pod vedením Düggelina a Hanse Hollmanna, nejprve jako asistent scénografa s odpovědností za několik dekorací, poté jako scénograf a od roku 1972 jako vedoucí scénografie.
Navrhl scény pro přibližně šedesát inscenací všech žánrů se zaměřením především na činohru. Kromě toho od roku 1972 hostoval ve Staatstheater Darmstadt, Vídeňské státní opeře a düsseldorfském Schauspielhausu a také v Amsterdamu a Štrasburku. V letech 1978-1989 byl stálým scénografem pod vedením režisérů Gerharda Klingenberga a Gerda Heinze a od roku 1982 byl vedoucím scénografie v Schauspielhaus Zürich, kde navrhl přes čtyřicet inscenací. Současně hostoval ve Vereinigte Bühnen Graz a Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf-Duisburg. Poté působil Mai až do poloviny 90. let jako scénograf na volné noze, mj. opět v Schauspielhausu Curych a Theater Basel, dále v Bayerisches Staatsschauspiel Mnichov a Badisches Staatstheater Karlsruhe.
Mai dlouhá léta spolupracoval s Loringem a s režiséry Düggelinem, Hollmannem, Heinzem a Arie Zingerem. Mezi jeho nejvýznamnější švýcarská díla patřily mj. inscenace Karla Krause Die letzten Tage der Menschheit (režie Hollmann) v Basileji v roce 1974, světová premiéra Adolfa Muschga Kellers Abend (režie: Düggelin) a v roce 1976 světová premiéra Tadeuse Pfeifera Buddenbrooks podle Thomase Manna (režie: Hollmann), dále v Curychu v roce 1981 Schillerova Die Verschwörung des Fiesco zu Genua (režie: Hollmann) a světová premiéra Thomase Hürlimanna Grossvater und Halbbruder (režie: Hollmann): Düggelin), v roce 1983 světová premiéra Friedricha Dürrenmatta Achterloo (režie: Heinz) a Fritze von Herzmanovsky-Orlanda Baby Wallenstein (režie: Hollmann), v roce 1984 Kleistova Penthesilea (režie: Hollmann), v roce 1985 Shakespearova hra Oko na oko, v roce 1986 The Entertainer Johna Osborna (obojí režie: Zinger), v roce 1987 Der lange Abschied Gottfrieda Greiffenhagena podle Raymonda Chandlera a švýcarská premiéra Lasker-Schülerovy Die Wupper (obojí režie: Heinz). K dalším významným pracím v jiných divadlech patřily scény pro Komedii marnosti Eliase Canettiho v roce 1979 ve vídeňském Burgtheateru a pro světovou premiéru Herzmanovského-Orlanda Apoll von Nichts oder Exzellenzen ausstopfen – Ein Unfug v Mnichově v roce 1990 (obě v režii Hollmanna). Od poloviny devadesátých let působil Mai jako malíř na volné noze. Od roku 2003 opět stále častěji pracuje pro divadlo: v roce 2004 vytvořil scénografii k Heinzově inscenaci Schillerova Valdštejna v divadle ve Freiburgu.
Zdroj: wikimedia commons: https://tls.theaterwissenschaft.ch/wiki/Wolfgang_Mai