Původně se vyučil strojním zámečníkem, poté se vzdělával jako herec v Curychu. Asistentem scénografie Teo Otta v Schauspielhausu v Curychu, kde v letech 1949–57 vytvořil vlastní scénické návrhy mj. pro inscenace Kurta Horwitze (1950 Camusův Spravedlivý), Wernera Krauta, Heinricha Kocha, Kurta Hirschfelda, Oskara Wälterlina, Gerta Westphala, Rogera Blina (1954 Beckettovo Čekání na Godota) a Wernera Düggelina. Byl scénografem v Stadttheater Luzern, Komödie Basel, Düsseldorfer Schauspielhaus, Münchner Kammerspiele a Württembergische Staatstheater Stuttgart. V letech 1960–62 vedoucí scénografie ve Stadttheater Bern (vytvořil asi dvacet scén), 1962–68 scénograf a kostýmní výtvarník pod vedením Heinze Hilperta a od roku 1966 Güntera Fleckensteina v Deutsches Theater Göttingen, mj. scény v Darmstadtu, Dortmundu a Frankfurtu nad Mohanem.
V letech 1968–88 pracoval M. pod vedením režisérů Wernera Düggelina, Hanse Hollmanna a Horsta Statkuse, především v divadlech Basel, zpočátku jako scénograf a kostýmní výtvarník, od roku 1971 navrhovala kostýmy většinou jeho manželka Anuschka. Meyer-Riehl. Vytvořil více než sto scénografií k basilejským inscenacím (1968 Horváthův Kasimir a Karolína, režie Hans Hollmann; 1969 světová premiéra Friedricha Dürrenmatta Hra Strindberg, režie Dürrenmatt / Erich Holliger; Beckettovo Čekání na Godota, režie Hans Bauer; 1970 světová premiéra Handkeho Quodlibet, režie Hans Hollmann; 1972 švýcarská premiéra Hra Strindberg, režie Friedrich Dürrenmatt/Erich Holliger: Hollmann; 1972 švýcarská premiéra Macbetha Heinera Müllera, režie: Hollmann; 1978 Komödie der Eitelkeit Eliase Canettiho, režie: Hollmann; 1984 světová premiéra Kohoutovy Das grosse Ahornbaumspiel, režie: Wolfgang Quetes), opera a balet (spolupráce s choreografem Heinzem Spoerlim). Navrhl také scénu pro Stadttheater St. Gallen a pro Stadttheater Luzern v letech 1987/88 pod vedením Horsta Statkuse.
Zdroj: Thomas Blubacher: Hannes Meyer. In: https://tls.theaterwissenschaft.ch/wiki/Hannes_Meyer