Klaus Huber byl švýcarský skladatel, houslista, dirigent a učitel skladby. Po vzdělání na učitelském ústavu v Küsnachtu a zpočátku jako učitel v Bernském pohoří studoval Klaus Huber v letech 1947–1955 hudební teorii a kompozici na Vysoké škole hudební a divadelní v Curychu u Willyho Burkharda a do roku 1949 také hru na housle u Stefi Geyerové. V letech 1949 až 1955 působil Huber jako učitel houslí na curyšské konzervatoři. V letech 1955/1956 studoval u Borise Blachera v Berlíně.
Se svou komorní kantátou Des Engels Anredung an die Seele (Andělské oslovení duše) získal Huber poprvé mezinárodní uznání na Světových hudebních dnech Mezinárodní společnosti pro novou hudbu v Římě v roce 1959. Následně byl až do 90. let 20. století jedním z nejčastěji uváděných skladatelů na Světových hudebních dnech ISCM: V roce 1958 zde zazněly skladby Oratio Mechtildis, 1959 Des Engels Anredung an die Seele, 1960 Auf die ruhige Nachtzeit, 1962 Cuius Legibus Rotantur Poli, 1966 Alveare vernat, 1968 Tenebrae pro velký orchestr, 1972 …inwendig voller figur…, 1977 Transpositio ad infinitum, 1980 …ohne grenze und rand a 1991 Erniedrigt – Geknechtet – Verlassen – Verachtet….
V letech 1960–1963 vyučoval Huber dějiny hudby na konzervatoři v Lucernu a od roku 1964 předměty hudební teorie, kompozice a instrumentace na Hudební akademii města Basileje. V letech 1973–1990 byl profesorem skladby na Musikhochschule Freiburg i. Br. Mezi Huberovy žáky patří Thüring Bräm, Brian Ferneyhough, Wolfgang Rihm, Daniel Glaus, André Richard, Reinhard Febel, Ulrich Gasser, Michael Jarrell, Younghi Pagh-Paan, Toshio Hosokawa, Kaija Saariaho, Alfred Schweizer a Hans Wüthrich.
Východiskem Klause Hubera byla seriální hudba v návaznosti na Antona Weberna. Vždy si však nechával otevřený tvůrčí prostor mimo seriálovou techniku. Od 80. let 20. století se stále častěji obracel k arabské hudbě. Z toho vyplynulo i jeho zaujetí arabskými rytmickými modely, mikrotonalitou (zejména tercií) a arabskou poezií. Huberova tvorba se orientuje na duchovní otázky. Jeho skladby jsou svědectvím o sociální a politické angažovanosti, ale navzdory použití duchovních textů, jako je Bible nebo středověcí mystikové, nejsou křesťansko-náboženské v užším slova smyslu, ale spíše humanisticky motivované. Zásadní význam mají rozsáhlé oratorní skladby, jako například …inwendig voller Figur…, jeho příspěvek k Dürerovu roku 1971. Důležitou roli hrála v jeho tvorbě také komorní hudba. Stále častěji se Huber věnoval také scénické tvorbě hudby mimo oratorium a operu.
Zdroj: wikimedia commons, odkaz zde.
Foto: licence wikimedia commons, autor Hans van Dijk Anefo, Nationaal Archief
Díla
- Tenebrae 1971