Od dětství trpěl šedým zákalem, kdy po nezdařilé operaci přišel o pravé oko a levým viděl jen částečně. Navštěvoval školu pro nevidomé na Hradčanech, kde se seznámil se základy hry na hudební nástroje a nauky. V roce 1921 se s rodinou přestěhovali do Kaprovy ulice č. 10 na Starém Městě, kde se nachází Modrý pokoj, v němž J.J. žil i tvořil. Ten je stálou expozicí národního muzea. Jaroslav následně začal navštěvovat soukromou hudební školu Dvořákeum.
V roce 1923 se pokusil složit přijímací zkoušky ze hry na klavír na Pražské konzervatoři. Zde jej komise kvůli špatnému zraku nechtěla přijmout, po provedení vlastní Ježkovy improvizace ho ale přijali na studium skladby, o rok později složil již úspěšně přijímací zkoušky také na hru na klavír do třídy Albína Šímy. Mezi jeho pedagogy patřili také Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster.
Absolventskou práci na konzervatoři, Klavírní koncert, na svou dobu odvážný moderní sazbou a začleněním prvků jazzové taneční hudby, zahrála Česká filharmonie, řízená Karlem Boleslavem Jirákem. Od prosince 1927 do června 1928 mohl Jaroslav Ježek díky stipendiu pobývat v Paříži. Slyšel zde poprvé jazz v živém podání černošských hudebníků.
Ježek se stýkal s mnoha mladými umělci té doby. Také začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem, které bylo tehdy samostatnou sekcí uměleckého sdružení Devětsil. Vystupoval zde jako klavírní improvizátor. Známé jsou jeho variace na lidovou skladbu Šla Nanynka do zelí, kterou publiku představoval tak, jak by ji složil Mozart, Bach a další známí skladatelé. Spolupracoval s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem, s Išou Krejčím byli zárodkem hudební skupiny při Spolku výtvarných umělců Mánes. Nakonec také s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil známé trio. Oba autoři scénářů, divadelní režiséři a hlavní protagonisté postupovali společně s Jaroslavem Ježkem od studentského humoru v tehdy moderním stylu dada (Tři strážníci, 1928) po politické satiry (Kat a blázen, 1934) a další žánry. Tři strážníci, tak si tato trojice přezdívala. Bylo to bouřlivé období pro mladého člověka. Z osobního života se zachovaly dopisy, které napsal své milé, Lídě (Ludmile) Ledererové na sklonku roku 1938. Ta byla sopranistkou Osvobozeného divadla.
K Ježkově tvorbě patří díla orchestrální, komorní, klavírní skladby, písňová tvorba, filmová hudba. Je autorem moderně pojatých, novátorských skladeb, v nichž se nebojí využít potenciálu jazzové hudby. Z významných klavírních skladeb Jaroslava Ježka: Fantazie pro klavír a orchestr“, Toccata, Capriccio či Sonáta. Kromě toho je Ježek autorem komorních skladeb pro dechový kvintet, dvou smyčcových kvartetů atd. Asi nejznámější je hudba k divadelním hrám Voskovce a Wericha, z nichž jmenujme například: David a Goliáš, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Mary, babička Mary, Svět patří nám, Svítá, Tmavomodrý svět, Tři strážníci, Zeměkoule, Život je jen náhoda.
Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Janem Werichem emigroval do Spojených států. Zde se k nim připojil i Jiří Voskovec. Bohužel další spolupráce této trojice skončila z různých důvodů, kterými byly především jiné kulturní zvyklosti.
Jaroslav Ježek se po krátkém pobytu v Pensylvanii v létě 1939 živil v New Yorku jako učitel klavíru, vychoval zprvu mužský Československý pěvecký sbor, který začal vystupovat od března 1941 (první celovečerní koncert 6. 4. 1941) a poté ženský sbor Zpěvokol (první vystoupení v prosinci 1941), v němž poznal svou manželku Frances (rozená Františka Bečáková). S ní se Ježek oženil několik dní před smrtí. Prvního ledna 1942 ho dostihlo chronické onemocnění ledvin, na jehož důsledky zemřel. Po válce byla jeho urna převezena do Prahy uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.
Roku 1946 se Jaroslav Ježek stal in memoriam členem České akademie věd a umění a 28. 10. 1995 udělil prezident Václav Havel Jaroslavu Ježkovi Medaili za zásluhy in memoriam.
Zdroje:
Společnost přátel Jaroslava Ježka. J. Ježek. In: jaroslavjezek.org[online].2015 [18. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.jaroslavjezek.org/zivotopis
Sobotka, Mojmír. Ježek Jaroslav. In: ceskyhudebnislovnik.cz[online].2022 [18. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=3514