Obrázek

nar. 29.02.1792 zem. 13.11.1838

Gioacchino Rossini

Hudební skladatel

Více

Gioacchino Rossini se narodil 29. února 1792 v Pesaru a zemřel 13. listopadu 1868 v Passy u Paříže. Rossini se narodil jako jediné dítě Giuseppa Antonia Rossiniho a Anny Guidarini. Otec byl učitelem hudby a obecním trubačem, matka zpívala. Rodiče za dobu jeho dětství vystřídali různá povolání, různá místa pobytu a stejně tak nesystematické bylo jeho hudební vzdělání. Jejich cestování bylo ovlivněno také politickou angažovaností otce, který podporoval Napoleona. Zásadním krokem byla léta, kdy si pronajímali divadlo v Bologni, kde otec hrál na lesní roh a matka zpívala. To však bylo v té době vždy jen na sezónu karnevalu. Gioacchino v Bologni roku 1807 vstoupil do hudební školy (Liceo musicale) a toho roku také napsal první operu Demetrio e Polibio. Jeho učitelem byl Padre Stanislao Mattei, který byl žákem proslulého Padre Martiniho, autority hudební teorie 18. století.

Roku 1810 se stal Rossini korepetitorem a dirigentem Accademie dei Concordi, vážené a uznávané boloňské instituce. Téhož roku získal zakázku na svoji první operu. Složil pro benátské Teatro San Moise operu Manželství na směnku (La cambiale di matrimonio), která měla úspěch a odstartovala tak Rossiniho produktivní léta.

V té době byla opera velmi populární a publikum si žádalo nové kusy. Hudební skladatelé nemuseli mít strach, že se neuplatní, protože divadla s nimi uzavírala smlouvy i dopředu. Bohužel poptávka byla někdy i na úkor vznikajících děl, protože nebyl čas na to, aby vznikaly originální kusy. Rossini v letech 1812 složil hudbu k šesti operám, které byly uvedeny v divadlech zvučných jmen jako La Scala v Miláně nebo Teatro San Moise v Benátkách. Stal brzy známým po celé Evropě.

Kdybychom měli k někomu z hudebních skladatelů přiřadit známé rčení „Ženy, víno, zpěv“, bude to Rossini. Ve společnosti prý působil šarmantním dojmem, dokázal pobavit a ženy ho milovaly asi tak, jako on miloval jídlo. Nejedna jeho opera obsahuje scénu s jídlem, také drobnější skladby pojmenoval například Ančovička. Během let 1810–1823 vytvořil nejoblíbenější díla, mimo jiné komické opery Italka v Alžíru, Lazebník sevillskýPopelka, které vynesly na vrchol tradici opery buffa (komické opery). Zkomponoval také díla v dramatickém stylu opera seria, jako jsou Othello, TancrediSemiramis.

V březnu 1822 odcestoval z Neapole spolu s Isabellou Colbranovou, kterou si vzal za ženu. Ona byla o sedm let starší než on a zároveň operní pěvkyně. S impresáriem Barbariou, se kterým nejvíce spolupracoval, odjeli v těchto letech do Vídně, posléze do Londýna, kde však nebyl přijat s tak velkým nadšením. Jeho ženě bylo již 37 let, což začalo být na jejím hlase znát a musela ukončit svoji pěveckou kariéru. Rádi se vrátili do Francie, kde Rossini podepsal smlouvu s tehdy Ludvíkem XVIII., a v níž se zavazoval složit jednu operu buffa a jednu seria. V roce 1829 měla v Paříži premiéru Rossiniho poslední opera Vilém Tell. Nic nenasvědčovalo tomu, že to bude jeho poslední opera. Možná ho ovlivnila smrt matky, možná rozvod s manželkou. U Rossiniho se mluví o špatném zdraví fyzickém i psychickém, avšak nikde není jednoznačně řečeno, s čím se potýkal. Některé zdroje se uchylují k možnosti bipolární poruchy, některé spojují psychické problémy s kapavkou.

Rossini se stáhl z hudebního světa, ale našel novou lásku, Olympii Pélissier. Spolu žili ve Francii, následně zpět v Itálii a po zhoršení jeho zdravotního stavu opět ve Francii. Zde jako by Rossini opět chytil druhý dech a společně se svou ženou začali se svými sobotními hudebními salony, které pravidelně navštěvovaly hudební osobnosti tehdejší Paříže. Mezi nimi skladatelé jako Liszt, Verdi. Za zmínku stojí v té době komponované komorní skladby Hříchy stáří.

Rossiini zemřel Po krátké nemoci a neúspěšné operaci kvůli rakovině tlustého střeva a konečníku v Passy 13. listopadu 1868 ve věku sedmdesáti šesti let. Značné prostředky odkázal na stavbu domova pro vysloužilé operní pěvce v Paříži. V roce 1887 byly jeho ostatky přesunuty do kostela Santa Croce ve Florencii.

Prameny:

REITTEREROVÁ, HAVLÍK, VELEK. Gioacchino Rossini. In: mistri.muzikus.cz [online]. 2022 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.

Wikipedia. Gioacchino Rossini. In: wikipedia.org [online]. 2022 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde. Foto: Gioacchino Rossini v roce 1865, portrét od Étienna Carjata (wikimedia commons)