Charlie Mingus

Charles Mingus Jr. byl americký jazzový kontrabasista, skladatel a příležitostný pianista, známý i svým bojem proti rasismu. Je pokládán za jednoho z největších jazzových hudebníků a skladatelů 20. století. Narodil se 22. dubna 1922 (Nogales, Arizona), zemřel 5. ledna 1979 (Cuernavaca, Mexico).

Charles Mingus je pokládán za jednoho z největších jazzových hudebníků a skladatelů 20. století.  Spolupracoval s hudebníky zvučných jmen jako Louis Armstrong, Duke Ellington, Charlie Parker, Dizzy Gillespie, and Herbie Hancock.

V dětství se s rodinou přestěhovali do Los Angeles. V osmi letech poprvé uslyšel skladbu D. Ellingtona East St. Louis Toodle-oo, která ho oslovila. Do té doby znal pouze gospelovou církevní hudbu z nedělních návštěv kostela, protože jeho nevlastní matka doma jinou hudbu zakazovala. Byl tedy ovlivněn církevními zpěvy, bluesovou vokální technikou, call and response výkřiky mezi kazatelem a publikem, divokým vibratem a improvizací za zvuků tympánů a trombonů, zároveň později představiteli klasické hudby –Straussem, Debussym, Ravelem, Bachem a Beethovenem. Nejprve začal hrát na trombon, nakonec ale zvolil basu, kterou potřebovala středoškolská kapela, k níž patřil. Učitelé ho však nenaučili správně klást prsty a také neuměl dobře číst noty, vše se musel doučit až během dalších let, kdy studoval u Hermana Rheimschagena z Newyorské filharmonie. Vyvinul svůj unikátní styl hry na basu, kdy používal tři prsty (ty skoro nikdo nepoužívá). Sám o sobě říkal, že se snažil cvičit ty nejtěžší věci, aby byly po technické stránce perfektní. A jednoho dne si to sedlo – on a basa se stali jedním.

Mingus si kvůli svému výbušnému temperamentu vysloužil přezdívku „Angry Man of Jazz“ (Zlý muž jazzu). Má se za to, že podstatnou část zloby v něm vyvolala rasová témata. On sám měl jako černoch světlou pleť, které se říkalo „high yellow“. To pramenilo i z jeho původu, který byl čínsko – anglicko – švédsko – africký. Nepřijímali ho tedy ani „bílí“ ani „černí“. Například u L. Armstronga skončil proto, že nehodlal poslouchat urážky při koncertování na jihu země. D. Elington ho vyhodil, když se pohádal a na podiu honil trombonistu se sekerou. Takový byl Ch. Mingus. Plný emocí, zloby, ale i chtíči po vědění – zajímal se o psychoterapii, meditaci, literaturu, politiku, teologii, kdy se tato období střídala s obdobími smutku a depresí. Jak barvitá je jeho osobnost, taková je jeho hudba.

Svoji první skladbu nahrál na desku Lionela Hamptona (spolupráce v letech 1946–48) Mingus Fingers. 50. léta 20. století jsou obecně považována za Mingusovo nejproduktivnější a nejplodnější období. Během deseti let natočil 30 desek pro řadu labelů. Rok 1956 pro něj byl průlomový, když vydal Pithecanthropus Erectus, pravděpodobně jeho první velké dílo jako kapelníka i skladatele. Část díla byla volná improvizace. Mingus totiž psal písně s ohledem na konkrétní hudebníky, vybíral si hudebníky nejen podle jejich schopností, ale velmi důležitá pro něj byla také jejich osobnost. Snažil se vytvořit jedinečnou hudbu, kterou měli hrát jedineční lidé. Už počínaje obdobím dospívání psal Mingus poměrně pokročilé kusy. Řada z nich byla nahrána v roce 1960 s dirigentem Guntherem Schullerem a vydána jako Pre-Bird s odkazem na Charlieho „Birda“ Parkera. Další alba z tohoto období jsou, The Clown (1957), jeho nejznámější dílo Ah Um s populární skladbou Goodbye Pork Pie Hat (1959), Blues & Roots (1959), The Black Saint and the Sinner Lady (1963) – k tomuto albu poprosil svého psychoterapeuta o poznámky. Mingus plays piano (1963) a Mingus Mingus Mingus Mingus Mingus (1963).

V roce 1964 potkal svoji budoucí manželku Sue Graham Ungaro, byli oddání 1966. I přes své úspěchy, koncertování a nahrávání se potýkal s finančními problémy, roku 1966 byl dokonce vystěhován ze svého bytu.

V sedmdesátých letech krátce vyučoval jako profesor hudby, dále skládal, ale kvůli onemocnění amyotrofickou laterální sklerózou, jeho kdysi impozantní basová technika upadala, až přestal na nástroj hrát. Ve skládání však pokračoval a před svou smrtí dohlížel na řadu nahrávek. V době své smrti pracoval s Joni Mitchell na albu s názvem Mingus.

Prameny:

Wikipedia. Charles Mingus. In: wikipedia.org [online]. 2022 [cit. 2022-02-10]. Dostupné zde.

PECKA, Zdenek. Charles Mingus : Říkají o mně, že jsem cvok. In: magazinuni.cz [online]. 2022 [cit. 2022-30-10]. Dostupné zde.

Foto: Charles Mingus – Bi Centenial, Lower Manhattan July 4, 1976 (foto Tom Marcello, creative commons license)