Bohuslav Martinů

Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890 ve východočeké Poličce a zemřel 28. srpna 1959 v Liestalu ve Švýcarsku.

Pocházel z rodiny obuvníka a pověžného Ferdinanda Martinů a jeho ženy Karoliny roz. Klimešové. Narodil se a následně s rodinou žil ve věžní místnosti kostela svatého Jakuba v Poličce. Svoji hudební kariéru začal hrou na housle. Na pražské konzervatoři 1906–1910 studoval hru na housle, kde musel opakovat, poté přešel do oddělení varhanní skladby.  Ani zde nebyl úspěšný, nejspíš kvůli jeho všestrannému zájmu o kulturní život a byl vyloučen pro nedbalost. V letech 1920–1923 působil jako houslista v České filharmonii a zde také dostal jako skladatel příležitost – kantáta Česká rapsodie, 1918 a další významnou činností bylo nastudování baletu Istar, 1917–1921 na scéně Národního divadla.

V letech 1922–1923 se stal žákem Josefa Suka, kdy nastoupil do mistrovské třídy pražské konzervatoře. Studia po jednom roce opět přerušil, tentokrát aby se stal stipendistou u Alberta Roussela v Paříži. Zde složil nové opery a balety, o které se ucházely i domácí scény (Špalíček – Národní divadlo Praha, Divadlo za branou – Brno, Julietta – Praha atd.). V Paříži zůstal a působil více jak 20let a poznal zde i svoji životní partnerku, Charlote Quennehenovou. Bylo to období modernizace, nových stylů a Martinů na tyto události reagoval. Jeho díla nelze přiřadit k jednotlivým žánrům. Zpočátku byl ovlivněn impresionismem a symbolismem, Paříž však vtiskla do jeho hudby i žánry jako rodící se jazz, neoklasicismus a v nastávajícím meziválečném období se Martinů inspiroval v tvorbě barokní.

Právě počátek 2. světové války uvrhl Martinů do nedobrovolné emigrace. Po obsazení Francie manželé Martinů emigrovali v roce 1941 do USA, kde zůstali až do roku 1953 (s krátkými návraty v období 1955–1956). Martinů se nikdy nepřestal hlásit ke svému českému původu ani mu Čechy nebyly lhostejné. Hlásil se i do československé zahraniční armády, ale kvůli vysokému věku nebyl přijat. Na události v jeho domovině reagoval alespoň tvorbou svých děl.

Na texty Jiřího Muchy s využitím biblických předloh zkomponoval Polní mši (1939), kterou připsal Československým dobrovolníkům na francouzské frontě. Dále například Památník Lidicím (1943), Pozdrav sokolstvu a sletu, Pět českých madrigalů (1948). Pro další tvorbu spjatou s českým prostředím se inspiroval v lidové poezii či předními domácími básníky. Tři české tance pro klavír (1926), Borová, cyklus polek (1930), Česká říkadla I a II (1930 a 1931), Legenda o sv. Dorotě (1931), Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky (1942–44), Otvírání studánek (1955), Zdravice pro děti z poličské hudební školy (1957).

Ve Spojených státech vznikly symfonie  komponované pro americké orchestry. V roce 1946 vyučoval na Berkshire Music School, kde utrpěl těžký úraz, jehož následky pociťoval až do konce života. Byl jmenován profesorem skladby na Princeton University v New Jersey (1948–1951), vyučoval na Mannes College of Music v New Yorku. V roce 1952 získal americké občanství. V posledních letech přijal pozvání manželů Sacherových trávit společně se svou ženou čas na Schönenbergu. Zde také umírá na rakovinu žaludku.

Jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce. V rodném městě je také zbudován jeho památník a jednou ze tří součástí Městského muzea a galerie Polička je Centrum Bohuslava Martinů.

Prameny:

VELICKÁ, Eva. Martinů, Bohuslav. In: ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2008 [cit. 2022-30-09]. Dostupné zde.

Foto: Bohuslav Martinů v USA v roce 1943 (foto Darien, volné užití podle wikimedia commons)