Obrázek

nar. 02.03.1824 zem. 12.05.1884

Bedřich Smetana

Skladatel, klavírista, dirigent, pedagog a hudební kritik

Více

Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli, zemřel 12. května 1884 v Praze. Jeho otec byl zámožný pivovarský sládek, věnoval se amatérsky hudbě a taktéž k ní vedl své děti. Bedřich se narodil jako jeho 11dítě. V šesti letech Smetana poprvé veřejně vystoupil jako „zázračné dítě“ na akademii litomyšlských filozofů (1830), na níž přednesl klavírní úpravu předehry k Auberově opeře La muette di Portici. Patrně z roku 1831 je i fragment jeho první dochované skladbičky Galopp D dur.

Po studiu na gymnáziu, které kvůli hudbě několikrát přerušil a následně v Plzni dokončil, začal vyučovat hru v rodině hraběte Leopolda Thuna-Hohensteina. Díky tomuto přivýdělku mohl v roce 1844 začít soukromě studovat kompozici u pražského hudebního pedagoga Josepha Proksche, jehož hudební ústav patřil k nejvýznamnějším v Praze a jeho metoda výuky klavírní hry k nejmodernějším v Evropě.  Jeho „absolventskou“ skladbou byla Sonáta g moll pro klavír (1846). Smetana otevřel v srpnu 1848 Hudební ústav, kde po vzoru Prokschově vedle klavírní hry, jejíž součástí byla tehdy i ansámblová hra na více klavírů, vyučoval také hudební teorii a historii. Právě založení ústavu bylo podnětem ke korespondenci s Ferenzem Lisztem, od kterého chtěl původně půjčku. To Liszt sice odmítl, avšak tento kontakt postupem času vyzrál do dlouholetého a celoživotního přátelství obou skladatelů.

Odrazem bezprostředního prožitku revolučních událostí roku 1848 v Praze byly klavírní pochody věnované dobrovolným oddílům a vydané téhož roku jako jeho první skladby tiskem Marsch der Prager Studenten LegionNationalgarde-Marsch, jednohlasý sbor Píseň svobody a orchestrální Jubel-Ouvertüre (1848–49), kterou v Praze na dobročinném koncertě provedl František Škroup s orchestrem Stavovského divadla.

V roce 1849 se Smetana oženil s klavíristkou Kateřinou Kolářovou. Brzy se však v jejich životech udála tragédie, kdy jim v dětském věku zemřely tři ze čtyř dcer. Tak vzniklo i jeho první významné komorní dílo Trio g-moll pro klavír, housle a violoncello (1855).

V letech 1856–1861 pobýval jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu, kde si vybudoval dobré jméno a četná přátelství, která vydržela až do sklonku jeho života. Na konci tohoto období zemřela i jeho manželka Kateřina, která trpěla tuberkulózou. V roce 1860 se oženil s Betty Ferdinandiovou, avšak toto manželství, přestože z něho vznikly dvě dcery, nebylo šťastné.

Po návratu do Prahy se Smetanovi kariérně dařilo o poznání lépe. Zapojil se do českého společenského a kulturního života a začátkem roku 1862 začal komponovat první operu Braniboři v Čechách. Z tohoto období pocházejí také první Smetanovy zápisy v českém jazyce – do té doby používal výhradně jazyk německý. Smetana stál i u vzniku nejvýznamnějšího českého uměleckého spolku, Umělecké besedy (založena 1863), která sdružovala české hudebníky, literáty a výtvarníky. V letech 1866–1874 se stal prvním kapelníkem Prozatímního divadla. Dále komponoval operní díla a snažil se o popularizaci opery jako takové, a to především rozmanitostí – skládal opery dramatické i komické. Mezi jeho operní díla dále patří Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše.

V padesáti letech věku zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. V letech 1874–1884 pobýval především v Jabkenicích u své dcery z prvního manželství. Tento pobyt v ústraní dovolil Smetanovi obrátit pozornost více ke skládání. Dirigoval či se účastnil koncertů jenom zřídka. Vznikla tak další díla jako symfonické básně z cyklu Má vlast, smyčcový kvartet 1 e moll Z mého života, dále opery Hubička, Dvě vdovy a Čertova stěna.

Smetana se stal reprezentantem české hudby a kultury ještě za svého života a ovlivnil následující generace českých skladatelů. Zemřel 12. 5. 1884 a je pohřben na Vyšehradě, hrob č. 57.

Prameny:

MOJŽÍŠOVÁ, Olga. Smetana, Bedřich. In: ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2016 [cit. 2022-29-09]. Dostupné zde.

Archiv národního divadla. Bedrich Smetana. In: narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné zde.