Ein wenig schwarze Collage (Poněkud černá koláž)

O díle

Součást komponovaného večera Kammerballettabend, který měl premiéru 17. 12. 1969 spolu s novým nastudováním dalších již existujících choreografií, jimž byly Fresky a Rossiniána. Ty byly provedeny jako věrné nastudování verzí Baletu Praha, mohou být eventuelně považovány za obnovenou premiéru. Poněkud černá koláž pod titul Ein wenig schwarze Collage doznala větších změn a úprav, proto ji budeme vést jako samostatné dílo. Scénografii pro novou verzi připravl Wolfgang Mai s Theater Basel a z recenze Jochena Schmidta ve Rfankfurter Allgemeine Zeitung se můžeme dozvědět o konkrétních úpravách díla:

„Poněkud černá koláž“ však byla pro Basilej v mnoha ohledech přepracována – a stala se vlastně konečně dobrým baletem: nejen veselým a zábavným, ale především agresivním a křiklavým, popovým a hříšným. I nová scéna, postavená Wolfgangem Maiem (tu původní vytvořil sám Šmok), nastoluje rozhodující akcenty. Mezi barevnými jevištními rekvizitami například visí podřezané prase, na zadní stěně jsou načmáraná politická hesla a plakáty protestující proti smrti přírody: makabrózní pointa v baletu, který si dělá strašlivou legraci ze smrti lidí. Hovor tanečníků mezi sebou i s diváky je zesílen a – ačkoli jsou průpovídky většinou pronášeny útulném švýcarském jazyce /nářečí nazývané po domácku Schwyzertütsch, pozn. IPŠ/ – vyostřené co do tónu i sdělení. Celkově je i v hudbě poměrně hodně složek sdílejících místní kolorit, ale tato slupka milého a domáckého se ukazuje jako tenká a nebezpečná; znovu a znovu praská a pod ní se objevuje bažina a bahno; ideální svět, hudebně symbolizovaný citáty z Dvořáka Čajkovského, dostává velké trhliny, v neposlední řadě i díky projevům agrese tanečníků vůči sobě navzájem, skrze které vykukují zlověstné věci. Vraždy a zabíjení, hlad a bída, v původní verzi „Černé koláže“ pouhá záminka k jevištní zábavě, se nyní staly trpkou vážností; hrůza je pouze zabalena do hlubokého černého humoru.

Jochen Schmidt: Schwarze Collage, Choreographien von Pavel Šmok bei einem Basler Kammerballettabend, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. 1. 1970.

Původní CZ anotace

Balet trochu absurdní se nedá vysvětlit jednou větou. Nemůžeme vyložit obsah, hovořit o tématu, snad jen o spodním tónu. Popudem k němu byly úvahy o panovačnosti, sadismu a diktátorství. Jsou lidé, jimž je špatnost vepsána ve tváři. Jsou však lidé, jejichž zloba se skrývá za veselostí, legracemi a vtipkováním. Někdy se nedostatkem vhodné příležitosti, neprojeví po celý život. Stačí však jen nepatrná náznak nadvlády, či moci, a skryté vlastnosti vybuchují silou, jež překvapuje. Jeden z takových lidí je zde postaven do řady značně rozdílných navzájem nepříliš souvisejících, nebo absurdních situací. Forma koláže, která je zatím ve scénickém baletu neužitá a neznámá, nám dala možnost opakovat a ozřejmovat tyto situace v nejrůznějších souvislostech. Jestliže se nám povedlo, alespoň trochu, podpořit ve Vás onu zdravou skepsi, která vždy vede k přemýšlení, je dobře, neboť žoviálnost a veselost nejsou ještě zárukou kvality charakteru.
(originální text)

Hudba – montáž s použitím různých nahrávek.

Recenze

„Koláž“ měla tu smůlu, že přišla o několik týdnů později: nápad, aby se skupina tanečníků zmocnila jeviště a jakoby předváděla volně propojené scény bez přípravy, skvěle předjímá už Hans Hollmann ve hře „Titus, Titus!“ Nicméně: Šmokova „Koláž“ byla vlastně nejlepším kusem večera. Obávám se však, že je zde stále ještě příliš zřetelně cítit tvrdá ruka: jednotlivým tanečníkům zatím stále ještě chybí samostatnost, zatím ještě stále působí příliš nesmělým dojmem, zatím ještě chybí vnitřní svoboda, aby si mohli s libretem a choreografií pohrát. Vyčnívá pouze Gisela Balzerová – ale to vzhledem k jejím hereckým zkušenostem není nečekané. Když se radost ze hry, nasazení, které jednotliví aktéři zcela zjevně projevují ve všech těch skvělých parodiích na Labutí jezero, folklór, Viléma Tella a masopust, mění v děsivou parodii na Hitlera – Heinz Samm skutečně tančí Hitlerův projev, ze kterého běhá mráz po zádech! – a v narážkách na Vietnam, může být tato „koláž“ opravdu velkou událostí.

(Hansueli W. Moser: Eine erste Ballett-Kostprobe, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 20. 12. 1969)

Původní verze

Záznam o původní verzi z repertoáru Baletu Praha