Pražský komorní balet

Jak se dělá balet

19.11.1975, Městská divadla pražská

O díle

Zábavně výchovný pořad určený převážně školní mládeži (od šesti do osmnácti let) – podle věkového složení obecenstva se proměňovala i jeho textová část.

Moderátor představení – profesor Pavel Šmok – provázel mladého diváka zázemím baletního souboru: tréninkem i zkouškou repertoáru, poukazoval na úskalí i krásné zážitky při nastudování uměleckého díla, na tvůrčí práci choreografa i jeho spolupráci s interprety, představoval typické ukázky ze současného repertoáru souboru. Mladý divák byl motivován k aktivnímu přístupu – často byli žáci pozváni na jeviště k praktické spolupráci s tanečníky – ale hlavně k intenzivnímu vnímání estetického pohybu – tance – živého uměleckého díla na jevišti.

Součást pořadu byly kratší ukázky z baletů, respektive tanců v podání členů Pražského komorního baletu. Byly to obvykle: A. Dvořák – Valčík; V. Bukový – Hirošima; M. Svoboda – Buď fit; užitná hudba (pop music) pro tanec publika na jevišti. Celková délka hudebních částí programu byla cca 10 min.

(převzato a upraveno z propagačního materiálu k inscenaci)

Obsazení

Uvádí: Pavel Šmok

Tančí: Zdenek Boubelík, Jana Čechová (j. h.), Jan Klár, Vladimír Kloubek

Dále tančí: členové ND, Laterny magiky, VUS a konzervatoře

Inscenace měla dlouhodobou oblibu, jak svědčí také článek z roku 1999 ze zájezdového představení:

Jablonecké děti už ví, jak se dělá balet

kultura / Pavel Šmok si získal bez rozdílu věku kluky i holky

■ ROMAN SCHMIDT

JABLONEC N. N. – Když zhruba před rokem ohlásil umělecký šéf a dvorní choreograf Pražského komorního baletu Pavel Šmok svůj odchod na “výminek“, jednou z nejvíce diskutovaných otázek bylo, jak to bude dál s výchovnězábavným pořadem pro děti a mládež Jak se dělá balet, který za dobu své existence, je ž se dá už počítat na desítku let, sklidil mnoho úspěchů a hlavně splňoval do puntíku svůj cíl více než zdařile. Šmok je v tomto pořadu nejen choreografem a režisérem, ale i průvodcem, chcete-li moderátorem. Jablonecké děti i dospívající mládežníci měli možnost v uplynulém týdnu zhlédnout tento pořad, který není striktně daný, ale přizpůsobuje se věku publiku. Podlehli kouzlu Šmokovy osobnosti, jeho umění získat si srdce malých i starších diváků. Nenásilnou formou v komickém rouchu se dověděli, jak balet vznikal, proč se užívá francouzská terminologie a co některé výrazy znamenají, čím vším musí tanečník disponovat, co je to choreografie, když za asistence a na píseň publika byla jedna vytvořena či naznačena.

V programu koncipovaném jako taneční trénink a příprava vystoupení zároveň se zábavné výklady za hojné asistence publika střídaly s krátkými tanečním i etudami na současnou moderní i klasickou hudbu. Šmok coby průvodce byl o to víc zábavnější, stavěl-li se do role člověka tanečního umění naprosto neznalého. A jeho pojmenování některých figur jako cvakatury, pupkotoč přijímali školáci s úsměvem, a právě tak se formoval i jejich vztah k baletu, který má mezi lidmi, aniž by kdy třeba nějaké představení viděli, jakýsi nádech umění podivného, často s negativním zabarvením. Vsadím se, že nadšené děti, bez rozdílu pohlaví, se jednou v dospělosti nebudou bránit zhlédnutí tanečního představení a i kdyby to platilo třeba jen v jednom případě, Šmokův pořad stál určitě za to.

(Deník Jablonecka, 24. 2. 1999)