Karel Odstrčil

Po maturitě na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí vstoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Vedle toho studoval hru na klavír u Josefa Kysely, dirigování u Jaroslava Gottharda a Rudolfa Vašaty a skladbu u Josefa Schreibera. Také řídil Ostravský vysokoškolský soubor. Po absolvování školy se stal učitelem na Hornické průmyslové škole v Příbrami, ale dále pokračoval ve studiu kompozice u Klementa Slavického. V roce 1964 byla provedena jeho třídílná symfonická báseň 451° Fahrenheita, která získala ocenění v soutěži Českého hudebního fondu.

Jeho technické vzdělání jej přivedlo ke kompozici elektronické a elektroakustické hudby. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Studia experimentální hudby při Československém rozhlasu v Plzni. Vytvořil technicky velmi zajímavá díla založená na kombinaci zvuků symfonického orchestru, lidského hlasu a reálných zvuků s elektroakustickými prvky. Ve spolupráci s brněnskou skupinou Via lucis vytvářel kompozice založené na kombinaci zvukových a světelných efektů.

Složil řadu skladeb pro divadlo, je autorem 5 oper a 10 baletů Devátá vlna, Plamen, Bubnová paměť (PKB 1976, ch. P. Šmok) , Pia fraus (PKB 1977, ch. P. Šmok), Trojúhelník (PKB 1994, ch. V. Kloubek), Buratino, Toro (PKB 1982, cor. J. Klár a L. Rajn), Zásah (Liberec 1986, ch. F. Pokorný) a Radegast (Plzeň 1993, ch. G. Voborník). Neprovedeny zůstaly experimentální Antithese (1966).

Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 227 a Wikiepedia.org (dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Odstr%C4%8Dil)