Narodil se do učitelské rodiny, v malé vesničce. V jeho jedenácti letech se vypravil s otcem do Prahy, kde byl přijat na konzervatoř. Zde se pohyboval mezi osobnostmi zvučných jmen. Svůj pokoj sdílel s Oskarem Nedbalem, se kterým mohl sdílet radosti i strasti studentského života, tak jako odloučení od rodiny, které při jeho citlivé povaze nesl těžce. Mezi jeho učiteli pak byli ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz, u kterého studoval housle, klavír u Josefa Jiránka, skladbu u Karla Steckera, později v mistrovské třídě Antonína Dvořáka, a nakonec komorní hru u Hanuše Wihana.
Dvořák Suka velice ovlivnil po tvůrčí i lidské stránce. Po celý život byl pro něj nejušlechtilejším vzorem umělce a člověka. Později ho Dvořák zval i na své letní sídlo do Vysoké u Příbrami, kde pro něho Suk vypracovával některé notové přepisy. Zde se také seznámil s tehdy třináctiletou Otýlií Dvořákovou. Konzervatoř absolvoval v oboru skladby Klavírním kvartetem a moll, op. 1, a v houslové hře šestým koncertem Louise Spohra. Ale stejně jako někteří jiní žáci si přidal u Dvořáka ještě jeden školní rok. Druhou absolventskou skladbou byla Dramatická ouvertura, op. 4.
V letech 1891–1892 se stal členem nově vzniklého souboru České kvarteto, jehož obsazení bylo následující: Karel Hoffmann – první housle, Josef Suk – druhé housle, Oskar Nedbal – viola, Otto Berger – violoncello. Od velkého úspěchu kvarteta v roce 1893 ve Vídni, Suk se souborem odehrál nad 4 tisíce evropských koncertů. Soubor fungoval až do roku 1933, vystřídalo se v něm několik hudebníků, avšak Suk ukončil ze zdravotních důvodů své členství pouhých 9 měsíců před jeho zánikem.
Sukova skladatelská umělecká linie se váže především na romantickou tvorbu a inspiraci v hudbě A. Dvořáka, následně J. Brahmse. Suk byl popisován jako citlivý mladík, romantik, jehož tvorba se vyznačuje zvukovou barevností, melodičností a lyrikou. Z jeho děl jmenujme například Smyčcovou serenádu Es dur, kterou složil již v 18 letech, Klavírní skladby op. 7, 1891, Smyčcový kvartet č. 1 B dur, 1896 nebo Symfonii E dur, 1899.
V roce 1896 věnoval Suk Otýlii Dvořákové cyklus Klavírní skladby op. 12, v němž jsou i ohlasy jejich společných zážitků. Později ji vyznal lásku skrze hudbu ke hře J. Zeyera Radůz a Mahulena, 1898. Jejich vztah byl naplněn narozením syna, avšak radostná léta narušila Otýliina srdeční vada. V roce 1904 obdržel Suk telegram o úmrtí Dvořáka. Rok poté zemřela i jemu tolik drahá Otýlie. Starosti a obavy o zdraví syna ho pak provázely po zbytek života.
Smrt ženy byla pro Sukovu tvorbu zásadním zlomem. Po její smrti vznikl cyklus, kde se Suk vyrovnává se smrtí a navazuje na přemýšlení o cyklu života. Čtveřice symfonických děl propojuje velký oblouk počínající v hlubinách bolesti symfonie Asrael (1906), hudební báseň Pohádka léta (1907–1909), monumentální symfonická báseň Zrání (1912–1917) a Epilog pro sóla, sbory a orchestr (1920–1933). Doplňuje je Sukova vrcholná klavírní lyrika – cykly O matince (1907), Životem a snem (1910) a Ukolébavky (1912) a samostatný kus O přátelství (1920).
Po památné premiéře Zrání 30. 10. 1918, která byla také mezníkem v historii České filharmonie, byl Suk v Čechách obzvláště váženou skladatelskou osobností. Byl jmenován profesorem mistrovské školy skladby a v letech 1924–1935 byl třikrát jmenován rektorem pražské konzervatoře.
Vychoval řadu českých a několik zahraničních skladatelů. Mezi jeho žáky patřili kromě Píchy např. Klement Slavický, Jaroslav Ježek, Pavel Bořkovec, Karel Reiner, Emil Hlobil.
V roce 1929 se stal dědečkem, když se jeho synovi narodil chlapec. Dostal opět jméno Josef. Ten se stal houslistou a violistou mezinárodního věhlasu.
Díky své vřelé povaze si Suk vytvořil velmi mnoho přátel. Byl jako člověk pověstný nesmírně laskavou povahou a láskyplným vztahem k druhým lidem. Tyto lidské vlastnosti se také zásadním způsobem odrážejí v hudebním a myšlenkovém obsahu jeho tvorby.
Zdroje:
Charypar, Jan; Dítětová, Tereza. O Sukově životě. In: josefsuk.czweb.org [online].2009–2023 [27. 1. 2023]. Dostupné z: https://josefsuk.czweb.org/
Wikipedia. Josef Suk. In: wikipedia.org [online].2022 [18. 1. 2022]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Suk_star%C5%A1%C3%AD