Johann Sebastian Bach

Významný skladatel se narodil 31. března 1685 v Eisenachu a zemřel 28. července 1750 v Lipsku. Narodil se do rodiny dvorního městského hudebníka Johanna Ambrosia Bacha. Rodokmen Bachů je velice rozvětvený a pro historiky zajímavý, protože Bachovi měli po desetiletí hudební nadání v genech. Johanu Sebastianovi zemřeli rodiče ještě v dětském věku a opatrovníkem se mu stal starší bratr, který ho vedl ke hře na klavír, varhany a učil ho hudební teorii. Bach měl humanisticko-teologické vzdělání ze střední školy. Brzy po studiích nastoupil na místo varhaníka v Novém kostele v Arnstadtu, kde setrval čtyři roky. Trochu bojoval s místními poměry, například když si přivedl na kůr svoji budoucí ženu, když dostal tří – týdenní studijní dovolenou, kterou si protáhl na tři měsíce nebo když byl kárán za to, že je jeho hudba příliš novátorská.

Vyhledal si nové místo v Mühlhausenu, ale o rok později (1708) o jeho propuštění ze služby požádal výmarský vévoda Wilhelm Ernst. Nastoupil u něho jako dvorní varhaník a komorní hudebník. V roce 1714 se stal koncertním mistrem. Z těchto let pochází například Lovecká kantáta BWV 208, nejstarší dochovaná bachova světská kantáta, dále církevní kantáta Himmelskönig, sei willkommen BWV 182. (Označení Bachových skladeb BWV znamená „Bach Werke Verzeichnis“, tedy seznam Bachových skladeb. Katalog vytvořil Wolfgang Schmieder a byl vydán v roce 1950. Skladby jsou zde řazeny dle druhu, jako kantáty, oratoria, varhaní skladby, skladby pro klavír, mše, komorní hudba atd., a končí číslem 1080.)

Mimo to se ve Výmaru Sebastian intenzivně zabýval studiem italských skladeb napsaných v moderním koncertantním stylu. K přístupu k italské hudbě mu dopomohl hlavně synovec vévody Ernsta, princ Johann. Ten byl nadšeným obdivovatelem italské instrumentální hudby. Byl to zřejmě on, kdo dal Bachovi za úkol zaranžovat řadu instrumentálních koncertů pro sólové cembalo nebo varhany. Jednalo převážně o díla samotného prince nebo benátských skladatelů – zejména Antonia Vivaldiho. 17. října 1707 se Bach oženil s Marií Barbarou Bachovou, svou vzdálenou sestřenicí a ve Výmaru se jim narodilo jejich prvních šest dětí, z nichž dvě ovšem brzy zemřely.

Bach ve Výmaru setrval do roku 1717, kdy podepsal smlouvu na post kapelníka v Köthenu. Protože nepožádal svého pána o svolení, byl i několik týdnů vězněn. V Köthenu získal titul kapelníka a ředitele komorní hudby a k dispozici dostal sedmnáctičlennou kapelu. Za zmínku stojí berlínské setkání s markrabětem braniborským Christianem Ludwigem, pro něhož pak zkomponoval slavné instrumentální skladby dnes známé jako Braniborské koncerty.

V červenci 1720, když byl Bach s knížecím dvorem na dvouměsíčním pobytu v Karlových Varech, v Köthenu onemocněla a zemřela jeho první žena Marie Barbara. V roce 1721 si Bach vzal za ženu Annu Magdalenu rozenou Wilckeovou, dceru dvorního hudebníka, která mu dala dalších 13 dětí. Anna Magdalena Bachová se stala i jeho blízkou spolupracovnicí – opisovala skladby a podporovala Bachovu tvůrčí hudební činnost. V Köthenu Bach zkomponoval mimo jiné Dobře temperovaný klavír (1 díl, BWV 846–869) nebo pedagogické dílo Klavírní knížka Anny Magdaleny Bachové.

V roce 1723 se v Lipsku Bach ocitl v nové funkci jako městský hudební ředitel. Byl zodpovědný za hudební život ve městě a v jeho čtyřech kostelích, připravoval skladby pro bohoslužby, nejrůznější církevní a společenské příležitosti, vyučoval a působil též jako vedoucí a hráč souboru Collegium musicum, který byl složen z jeho žáků a městských hudebníků. Z této doby pochází Janovy pašije, Matoušovy pašije, Mše h moll. Pro církevní provoz komponoval pravidelně kantáty, zpočátku jednu každý týden, takže jich celkem napsal kolem tří set.

Posledních deset let Bachova života bylo naplněno tvorbou, ale i relativním klidem, kdy trávil čas hlavně v rodinném kruhu. Dokonce čtyři z jeho dětí se stali váženými hudebníky a skladateli. Roku 1747 navštívil svého syna Carla Philippa Emanuela v Berlíně a dostalo se mu skvělého přijetí od krále Friedricha II., pro něhož po návratu domu zkomponoval Hudební obětinu. Ta je vlastně řadou kontrapunktických skladeb, ve kterých skladatel zpracovává stále stejné téma různými způsoby. Druhým dílem, ve kterém Bach shrnul své neuvěřitelné kompoziční a zejména kontrapunktické mistrovství, bylo Umění fugy (nedokončeno). Koncem roku 1749 Bach ztratil zrak a pomalu se zhoršoval i jeho celkový zdravotní stav. Zemřel 28. července 1750, nejspíše na následky nezdařilé oční operace.

Prameny:

KAPSA, CHVÁTILOVÁ, HAVLÍK, MAŤA. Johann Sebastian Bach. In: mistri.muzikus.cz [online]. 2022 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.

Wikipedia. Johann Sebastian Bach. In: wikipedia.org [online]. 2022 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.