Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges, se narodil 18. dubna 1934 v Praze do česko-židovské rodiny. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi, své příjmení si skladatel ponechal po matce. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích (1953–1957) u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Během studií měl štěstí na učitele, kteří nepodléhali dobové komunistické ideologii. Odbornou hudební veřejnost zaujal hned v prvním roce studia svou skladbou Hudba k vodotrysku, která je úspěšně provozována dodnes.
Jeho hudba z počátečního období je inspirována meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem, zároveň není svázána žádnou ideologií. To, co by v jiném kontextu mohlo být chápáno jako tradicionalismus, v českých a československých souvislostech 50. let bylo naopak výraznou revoltou vůči socialistickému realismu.
Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Připomeňme, že v Divadle Na Zábradlí toho času působily osobnosti jako režisér Otomar Krejča či dramatik Václav Havel.
Klusák napsal množství scénické hudby, např. Zahradní slavnost (1963, Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu, a to nejen jako skladatel, ale i herec. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám dodekafonie a seriality, které byly tehdejší ideologií potlačovány. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu. Koncertně jeho hudba téměř nebyla provozována, spolupráci udržel pouze s animovaným filmem, a to díky režisérům Jiřímu Brdečkovi a Jaroslavu Bočkovi. V roce 1977 však nastal zlom, když byl Jaroslavem Dietlem vyzván ke spolupráci na seriálu Nemocnice na kraji města. Od 80. let spolupracoval i s výraznou osobností animovaného filmu Janem Švankmajerem. V normalizační době také našel své místo v Divadle Járy Cimrmana, kde se významně zařadil i mezi divadelní herce. Zároveň zde hudebně spolupracoval na představeních: Hospoda Na Mýtince (1969), Vražda v salonním coupé (1970), Cimrman v říši hudby (1973), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974). V roce 1976 však musel přesto odejít jako politicky nespolehlivá osoba.
Se svou první manželkou Janou Klusákovou, rozenou Zvoníčkovou, byl rozveden v roce 1970. Z tohoto manželství má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Podruhé se oženil v roce 1979 s Milenou Čermákovou, která zemřela v roce 2005. Po sametové revoluci se stal Klusák opět veřejně činným. Byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady i do umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Působil také v radě Národního divadla a v Umělecké radě HAMU. Začal také znovu publikovat v časopisech literární příspěvky glosující hudební, ale i širší dění. V jeho hudební tvorbě vznikají díla jako komorní opera Zpráva pro akademii a opera-pasticcio Bertram a Mescalinda (obě postupně inscenované na komorní operní scéně Národního divadla), dvě další smyčcová kvarteta, symfonická báseň Zemský ráj to na pohled (zkomponovaná na objednávku České filharmonie).
Dvakrát byl vyznamenán cenou Classic (1995 za skladatelskou tvorbu s přihlédnutím k 5. smyčcovému kvartetu, 1997 za operu Zpráva pro akademii). Za zásluhy o stát v kultuře a umění byl v roce 2006 při příležitosti státního svátku vzniku samostatné Československé republiky oceněn Medailí Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta Václava Klause.
Prameny:
Wikipedia. Jan Klusák. In: wikipedia.org [online]. 2021 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.
FALTÝNKOVÁ, Lenka. MgA. Jan Klusák. In: pametnaroda.cz [online]. 2015–2022 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.
POLEDŇÁK, Ivan. Klusák Jan. In: ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2003 [cit. 2022-13-10]. Dostupné zde.
Foto: Jan Klusák v roce 2009, foto Petr Novák, Wikipedie