Claude Debussy

Achille-Claude Debussy se narodil 22. srpna 1862 v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže, zemřel 25. března 1918 v Paříži.

Debussyho otec pracoval jako účetní u železnice a matka ho vzdělávala doma. Na jeho výchovu měla velký vliv otcova sestra, se kterou poznával svět umění, především malby a hudby. V šesti letech s ní cestoval k moři, které se pro něho stalo celoživotní inspirací a místem, kde rád trávil čas. V sedmi letech se začal učit hrát na klavír a jeho talentu si povšimla paní Mauté de Fleurville, která absolvovala několik hodin u Chopina, a nabídla se, že ho bude zdarma vyučovat a připraví ho ke zkouškám na konzervatoř. Tam se také úspěšně dostal a strávil tam více než deset let.  Od roku 1876 veřejně vystupoval, hrál hlavně skladby Beethovenovy, Schumannovy a Chopinovy.

V osmnácti letech pak odjel do Švýcarska učit děti proslulé ctitelky a mecenášky Petra Iljiče Čajkovského Naděždy von Mekk. Po dvou letech služby se Debussy vrátil zpět na konzervatoř a v roce 1884 získal Římskou cenu za svoji skladbu Marnotratný syn.

V Paříži si Debussy získal řadu přátel mezi známými malíři a literáty. Snažil se tvořit svůj vlastní styl. V té době byl ovlivňován symbolismem, tvorbou Malarmého, Varlaina. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu. Roku 1890 napsal Bergamskou suitu pro klavír, jejíž třetí věta, Au clair de lune na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Melodie jeho skladeb jsou jemné, čisté, snové a jak je pro impressi příznačné – snaží se zachytit prchavé okamžiky, vjemy a dojmy.

Ve třiceti letech Debussy pracoval na jedné ze svých nejznámějších skladeb, Předehra k Faunově odpoledni. Sám Mallarmé – autor předlohy, přiznal, že hudba předstihla báseň.

V následující dekádě vznikla opera Pelléas a Mélisanda (1902), která čerpala z dramatu belgického básníka Maurice Metterlincka.

Z orchestrální tvorby jsou nejdůležitější jeho symfonické skici Moře (1902–1904), cyklus Obrazy a skladba Oblaka z třídílného titulu nazvaného Nokturna. Mezi jeho menší klavírní díla patří především cyklus 24 skladeb Preludia, obsahující mj. slavné tituly „Potopená katedrála“, „Dívka s vlasy jako len“, či „Mlhy“, dále klavírní cykly Obrazy, Rytiny, Pro klavír, Masky a další.

Debussy se stává známým a váženým po celé Evropě. Přesto se mu za jeho života nedařilo finančně nejlépe. Vydělával si jako učitel hudby, psal a skládal. V letech 1903–1907 působil jako hudební kritik v různých časopisech, používal pseudonym Monsieur Croche. V letech 1910–1914 cestoval po světě jako dirigent a klavírista. V roce 1915 složil 12 klavírních skladeb s názvem Etudy, které mají sloužit k výuce a prolínají se zde různé klavírní techniky.

Během života měl také řadu milostných afér a společenských skandálů. Po návratu z Říma byla téměř deset let jeho družkou Gabrielle Dupontová. Debussy ji opustil kvůli Marii Texierové, zvané Lilly, se kterou se oženil v říjnu 1899. Jejich manželství skončilo, když se roku 1904 seznámil s Emmou Bardacovou, ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, kterou si vzal v roce 1908 a měl s ní dceru Claude-Emmu. Lilly se pokusila o sebevraždu, což bylo v té době pro Debussyho společenským skandálem.

Roku 1910 ho začaly provázet problémy, trápil ho stesk po rodině a později mu byla diagnostikována rakovina konečníku. V roce 1918 Debussy zemřel. Jeho ostatky byly definitivně uloženy na malém hřbitově Passy u Trocadéra, kde je pohřben spolu se svou dcerou, která zemřela o rok později na záškrt.

Prameny:

VELICKÁ, HAVLÍK, DOBEŠ. Claude Debussy. In: mistri.muzikus.cz [online]. 2022 [ cit. 2022-04-10]. Dostupné zde.

Wikipedia. Claude Debussy. In: wikipedia.org [online]. 2022 [cit. 2022-10-09]. Dostupné zde.

Foto: Claude Debussy v roce 1908, foto ateliér Nadar (public domain)