Starodávné čarování milému

O díle

Tato kantáta pro smíšený sbor a sólový soprán vznikla v roce 1957, v oné etapě tvorby, v níž se skladatel silně inspiroval lidovými tradicemi. Vyznačuje se hlubokou lyrickou básnivostí i dramatickou silou, obsaženou ostatně již v lidovém valašském textu. Hudba sama ovšem daleko přesahuje folklórní rovinu, tradice je tu sloučena s moderní formou, soudobým hudebním smýšlením. Šmokovo choreografické zpracování – vlastně jediné velké sólo toužící mladé ženy – se úzce přimyká k obsahu i tvaru Ebenovy partitury. Není to ostatně první setkání choreografa se skladatelem; již v roce 1964 nastudoval v Ostravě výběr ze Šestera písní milostných a Písní nelaskavých pod názvem Milostná píseň.

(převzato z propagačního materiálu MDP k představení)

Ebenova kantáta pro smíšený sbor a sólový soprán vznikla v roce 1957, v oné etapě tvorby, v níž se skladatel silně inspiroval lidovými tradicemi. Vyznačuje se hlubokou lyrickou básnivostí i  dramatickou silou, obsaženou ostatně již v lidovém valašském textu. Hudba sama ovšem daleko přesahuje folklórní rovinu, tradice je tu sloučena s moderní formou, soudobým hudebním smýšlením. Šmokovo choreografické zpracování se úzce přimyká k obsahu i tvaru Ebenovy partitury. V jediném velkém sólu toužící mladé ženy dává průchod prosté věčné lidské touze po životním druhovi.

(převzato z propagačního materiálu Středočeského krajského kulturního střediska)

Obsazení

Kateřina Dedková-Franková / Zuzana Innemanová-Bartková

Fotodokumentace

Starodávné čarování milému (Kateřina Franková, foto Petr Koubek)