Erbenova sbírka veršovaných balad Kytice patří k pokladům české poezie a literatury. Je to souhrn obrazů a příběhů, které jsou povětšinou prodchnuty náladami a situacemi lyrickými, melancholickými, ale i temnými a děsivými. Přestože nám nemálo z balad ve svém konci nabízí jen tratoliště krve a slz, pocit z díla jako celku je přece jen trochu jiný. Jakýsi odraz ode dna, kdy tušíme, že po noci přijde zase den, žal bude vystřídán radostí a že smrt a zánik jsou neodmyslitelným podhoubím pro život nový. A přeneseme-li se konkrétněji ke struktuře jednotlivých balad, nemůžeme rovněž nevnímat jistou archetypální trojici: Vina – Trest – Vykoupení.
Taneční divadlo Petra Zusky se opírá především o symboliku výše zmíněného. Je inspirováno sedmi, respektive deseti konkrétními básněmi sbírky, nepůjde však o jejich divadelní převyprávění. Někdy se jedná jen o malou „esenci“, jindy zase o drobnou „úpravu“ dotyčné dějové linie, za účelem vzájemného prolínání a symbolických návazností mezi baladami.
Pro soubor Pražského komorního baletu vytvořil Petr Zuska v období mezi lety 1994 a 2002 celkem sedm nových opusů. Možná ne náhodou byl (před pětadvaceti lety) tím prvním z nich „balítek“ s názvem Šibeničky. Šlo o české a moravské lidové balady v hudebním ztvárnění Jiřího Tichoty s jeho legendárním Spirituál Kvintetem. Tentokrát však půjde o symfonickou hudbu, nově zkomponovanou přímo pro toto představení, jejíž autorem je multitalentovaný umělec Ondřej Brousek. Výtvarná stránka představení se opírá o scénografa Jana Duška, výtvarníka kostýmů Pavla Knolleho a světelného designera Daniela Tesaře. Dramaturgem a autorem celkového strukturálně-významového rámu je básník a režisér Tomáš Vondrovic.
Premiéra: 1. 5. 2019 ve Stavovském divadle v Praze II. premiéra: 5. 5. 2019 v Městském divadle v Mostě
Ocenění
Cena za nejlepší choreografii na soutěžní přehlídce současné taneční BALET 2019
Širší nominace na „Cenu Thálie“ pro Terezu Hlouškovou za nejlepší ženský výkon v kategorii Tanec a pohybové divadlo
Ohlasy
Lucie Kocourková
Opera Plus
Kytice Karla Jaromíra Erbena je vzácný literární text, který téměř magicky přitahuje divadelní zpracování. Považte jen, kolik Kytic se urodilo v posledních letech: jedna v Divadle v Dlouhé (2018), další ve Slezském divadle v Opavě (2018), zpracování letos uvedené Činohrou Národního divadla a režisérským duem SKUTR se okamžitě vyhouplo mezi nejžádanější představení na repertoáru. A po taneční verzi nyní sáhl i Pražský komorní balet.
Nedlouho poté, co se na jevišti Národního divadla Praha pomyslně zapíjela šampaňským zdařilá činoherní verze Kytice v režii SKUTRu, dostavilo se na tuzemskou první scénu zpracování taneční. A i z něho lze mít radost!
Kytice představuje dle mého názoru skvělý krok ke stabilizaci souboru. Jedná se o široce srozumitelné dílo akcentující tvorbu českých umělců vysoké kvality. Vedení tělesa však oznámilo ukončení činnosti k 1. červnu 2019. Zánik jakéhokoliv kulturního subjektu s dlouholetou tradicí považuji za nešťastný a alarmující. Vypovídá o neutěšené situaci ve financování kulturního sektoru u nás. Škoda, že ke Kytici nedošlo dříve.
Pro Kytici platí to, co pro většinu Zuskových inscenací: je za ní dlouhá poctivá příprava, promyšlení klíče k uchopení předlohy, ale také zručně ovládnuté choreografické řemeslo.